V návaznosti na úspěšný debut vychází v roce 1961 další počin „Joan Baez, Vol. 2“, který sklidil stejné ohlasy, o rok později pak Joan vydává desku „Joan baez in concert, Pt 1“. Všechny dosud jmenované nahrávky se staly velice úspěšnými.
V období od roku 1962 až do roku 1964 byla Joan Baez známou tváří folkové scény, stala se hvězdou mnoha festivalů a koncertů, vystupovala však také v rámci mnoha politických happeningů. V té době potkala pro její život klíčovou osobu, Boba Dylana, který znatelně ovlivnil její tvorbu v šedesátých letech – alba jako „Joan baez in Concert, Pt. 2“ (1963) a „Joan Baez 5“ (1964). Stejně jako několik dalších folkových umělců byla ovlivněna změnami v populární hudbě, které představovaly kapely jako The Beatles nebo Dylanovo folk-rockové období v roce 1965. Hudební podklad svých skladeb, který doposud tvořila jen její akustická kytara, rozšířila i o další doprovodné nástroje a dala tak vzniknout nahrávce „Farewell, Angelina“ z roku 1965. Následovalo Vánoční album „Noel“(1966) a o rok později nahrávka „Joan“. Na obou těchto titulech ji doprovází orchestr pod vedením Petera Schickele. Joan Baezová pokračovala v experimentech i na albech „Baptism“ (1968) a „Any Day Now (1968) – dvojalbum Dylanových skladeb, které se záhy stalo „zlatým“. V témže roce se provdala za Davida Harrise, protiválečného aktivistu, který byl odsouzen pro vyhýbání se nástupu do vojenské služby. Nesmíme zapomenout, že i Joan se v šedesátých letech se angažovala proti válce ve Vietnamu a v boji za lidská práva.
Harris byl velkým fanouškem country a Joanin příklon k tomuto stylu je patrný i na albech „David’s Album“1969 a „One Day at a Time“ (1970). Dvojalbum „Blessed Are….“ z roku 1971 bylo velice úspěšným a obsahovalo krom jiných i předělávku hitu "The Night They Drove Old Dixie Down“ od kapely The Band – tato skladba atakovala přední příčky mnoha hitparád. Následoval soundtrack a dokument o životě Baez a Harrise “Carry It On“ (1971). Další deska „Come from the Shadows“ (1972) vyšla u jiného vydavatele a posunula Joan spíše popovým směrem. Nahrávka „Where Are You, my Son“ (1973) mapuje zpěvaččinu návštěvu Hanoje z prosince 1972. Na přelomu 60-tých a 70-tých let se tvorba Baez přikláněla spíše k popu/rocku a také se začala více věnovat psaní vlastních skladeb. Vrcholem z tohoto období je úspěšná deska „Diamonds & Rust“ (1975), následovaná titulem „Gulf Winds“ (1976), který obsahoval pouze Joaniny autorské skladby . O rok později opět mění nahrávací společnost, u níž vydává titul „Blowin‘ Away“, aby jí po vydání „Honest Lullaby“ (1979) zase opustila, a další nahrávka „European Tour“ (1980) tak vychází pouze mimo USA. Hledání nahrávací společnosti trvalo několik let, proto album „Recently“ spatřilo světlo světa až v roce 1987. Následoval živák „Diamonds & Rust in the Bullring“(1989) a ve stejném roce vydaná deska „Speaking of Dreams“. Další změna vydavatele s sebou přinesla záležitost „Play Me Backwards“, to už se ale psal rok 1992. Pro jinou společnost vydala o rok později retrospektivní 3CD „Rare, Live & Classic“. Na živé nahrávce z roku 1995 „Ring Them Bells“ se k Joan připojili hudebníci jako Mary Chapin Carpenter a Indigo Girls. První studiová nahrávka po pěti letech přišla o dva roky později s názvem „Gone From Danger“ a po dlaších šesti její následovník „Dark Chords on a Big Guitar“. Naposledy se Joan Beaz ozvala hudebnímu světu dokumentem „Bowery Songs“ mapujícím její vystoupení v New Yorku z roku 2004. Poslední řadový titul pak vydala v oce 2008 pod názvem Day After Tomorrow. Na příští rok je pak připraven k vydání titul Whistle Down The Wind.
Agentura Interkoncerts pořádala vystoupení Joan Baez 13. 7. 1993 v pražské Lucerně, tehdy se jednalo o první koncert v dějinách agentury.