Píše se rok 2007 a já se v 15ti rozhodoval co dál dělat. Auta mě odmalička bavila a můj směr tedy byl jasný. Tak jsem přišel do prváku na střední a jako naprostý laik a začátečník co neuměl ani vyměnit olej v motoru jsem se začal učit tomuto špinavému řemeslu. Už při škole jsem si začal sám dělat drobné opravy na naší rodinné Felicii a tahle holka mě naučila naprostým základům a principům jak to chodí. opravoval jsem na ulici před panelákem v samotném centru Prahy. Byl jsem skutečnou atrakcí pro pokuřující kancelářské krysy z vedlejší prosklené budovy. Nicméně zázemí nebylo, takže jsem si ho musel "vytvořit". Později jsem přešel do malé garáže, po střední škole jsem šel napůl do velké haly s jedním mě neznámím člověkem. Což se mi pochopitelně vymstilo, nicméně jsem tam strávil celou vyšší odbornou školu. Tu jsem k mému údivu zvládl s červeným diplomem (nejspíš nějaká chyba) a po promoci jsem si konečně pronajal svůj vlastní prostor kde jsem dodnes.
Kdo to sám nezažil, tak nepochopí co vše to obnáší a co vše obětujete. Žijete pro firmu, pracovní doba minimálně 12 hodin, žádný osobní život, dovolená neexistuje. Když ale vybudujete něco z ničeho, je to k nezaplacení a když vás to pak samo živí, tak tím líp.