Ahoj Beaťáci,
již od malička jsem byl sportovec tělem i duší a svojí první profesní chybu jsem udělal ve chvíli, kdy jsem jako brigádník ve velké stavební firmě po vystudování vysoké školy se sportovním zaměřením kývnul na nabídku ve stavebnictví pokračovat i po studiu. Trvalo mi dlouhých 6 let než jsem pochopil, že prostředí, kde se z lidí stávají chodící vymačkané citrony, není nic pro mě. Když jsem se přistihl, že klepu na dveře při vstupu do vlastní kanceláře a dálkovým ovládáním na centrál u auta odemykám lednici, řekl jsem si dost a začal řešit jakým způsobem se vrátit ke sportu.
Ze školy jsem měl absolvovaný masérský kurz, tak jsem si pronajmul prostory a po práci začal masírovat a doplňovat si vzdělání. Na prvního „opravdového“ klienta jsem čekal asi 2 měsíce a na celý záměr jsem se chtěl každý měsíc minimálně jednou při placení nájmu vykašlat, ale přítelkyně mi vždy říkala ať ještě vydržím.
Klienti začali po čase skutečně přibývat a po dvou letech jsem začal spolupracovat s plzeňskými extraligovými házenkáři, odstěhoval se na lukrativnější místo a dal výpověď v práci. Dnes jsem součástí realizačního týmu reprezentace házené a jsem jeden z nejspokojenějších lidí na Východním předměstí.
Je třeba si uvědomit, že práce kterou děláme zabere prakticky polovinu našeho produktivního života a je jen na nás, jestli se rozhodneme shořet nebo vyhasnout… ;o)