Menu | Začátek stránky ↑
Kapela - která mě přivedla k rocku:
Asi Accept. Přesněji to byl starší bráška, který vylepil plakát Uda Dirkschneidera nad postel. K němu pak přibyli další Němci Helloween a jejich Ride the Sky s předehrou Walls of Jericho jsem považovala za ten největší metááál na světě (větší peklo snad bylo jen Kladivo na čarodějnice od Törru).
Deska - která pořád potěší:
T.N.T. od AC/DC a Deep Purple in Rock
Přiznávám, že mému uchu (a duchu) lahodí i:
Karel Plíhal - mám ráda jeho texty (stejně jako od Ivana Mládka) a baví mě muzikály jako Hair, JChS, Chicago, Evita
Koncert - na který nezapomenu:
První uvádění do Beatové síně slávy (2004), AC/DC (2009), Peter Gabriel (2004), Genesis (2007) …. a Ozzy Osbourne (2007) - ale na ten nezapomenu, protože jsem nemohla uvěřit svým očím a uším, že je TO možné a pak si pamatuju moc dobře, jak jsem několik hodin jela do Zlína na Coverdalea a půl hodiny před začátkem to bylo zrušeno pro nemoc Davida, ale druhý den zpíval v Praze. Už jsem mu to odpustila.
Koncert - raději pod širým nebem nebo v hale:
Za vlahého letního večera pod oblohou plnou hvězd.
Pořad Beatu - který doporučuju:
Klenotnice s Vojtěchem Lindaurem, který čerpá i z vlastních zkušeností a zážitků (já mám na ty nejzajímavější léta jen knihy a internet) - každé pondělí po 19. hodině a když je mluvný host, tak doporučuju Uši s Petrem Korálem - středa co středa od sedmi večer.
Jakému nástroji - bych chtěla vládnout:
Umět zpívat jako Ian Gillan a hrát na klávesy jako Rick Wakeman … a takhle bych mohla pokračovat, ale upřímně - stačilo by mi, kdybych měla úplnou kontrolu nad svým autem.
Když je ticho - tak:
došla slova a nebo jím.
Když dovolená - tak:
Tam kde je má rodina a nebo lidi se kterými je mi dobře … třeba na Zélandu bych asi mohla pár týdnů být i s někým míň příjemným a bylo by to v lednu a pak bych si zaletěla do Austrálie do Melbourne a šla s tátou zafandit na tenisové Australian open.
Čeho se nikdy nepřejím:
Chleba s máslem
Vlny, které sjíždím:
záleží, co zrovna hledám a potřebuju