Kdo byl loni "na place" během vystoupení kanadského multitalentovaného maniaka Devina Townsenda na festivalu Brutal Assault, dozajista nezapomene na famózní nástup, při kterém s hudebníkem
spolupracovala i sama nebesa. Ve chvíli, kdy poprvé uhodil do kytary, spadl na každého diváka obří 
krápanec, a když se po několika vteřinách spustila průtrž mračen a bouřka, v dokonalé synchronizaci se startem vystoupení, leckdo vyhlížel, kam že to Devin zaparkoval
cisternu, která kropí publikum svou aquashow. U člověka, respektive mimozemšťana, který dokázal vydat 16 vysoce kvalitních alb během 15 let, snad ani nepřekvapí, že umí to, co se nepodařilo ani
kovaným soudruhům - "poručit větru a dešti".
Beaťáci, díky vám všem, kteří jste se aktivně zapojili do vyplňování dotazníků při sčítání Beaťáků. Jedna z kolonek se týkala toho podle vás nejlepšího alba. Díky vašim hlasům a tipům (sešlo se přes 7000 vyplněných dotazníků!!) vznikl žebříček, z něhož vám v tomto týdnu ve vysílaní nabídneme vrchní "top padesátku". Od pondělí do pátku (vždy mezi devátou až devatenáctou hodinou) vám v každé hodině nabídneme hned čtyři skladby z každého jednoho alba.
________________________________________________________
Ve čtvrtek 7.7. vás mezi 20:00 - 23:00 čekají Rockové škatule věnované Jimu Morrisonovi
_______________________________________________________
Zimní den roku 1955. V horách Sangre De Cristo v Novém mexiku zrovna napadl sníh a Morrisonovi vzali děti sáňkovat. Jimovi bylo tehdy dvanáct, jeho sestřičce Anne devět a nejmladšímu Andymu sotva šest. Pod sáňkami se rozpustil sníh. Jim seděl vzadu a odstrkoval se, aby jeli stále rychleji a rychleji. Za zatáčkou se z ničeho nic objevil srub. Sáně se řítily přímo na něj. Andy zkoušel brzdit nohama, Anne se rozječela. "Zastav!" Jim upřeně hleděl před sebe. Šílená srážka byla nevyhnutelná. Pět metrů před srubem zastavil saně otec. Zatímco se Morrisonovi snažili utišit mladší děti, Jim stál opodál a ušklíbal se: "Ale byla to docela sranda, ne?"
