Začneme vážněji. Charlie Watts se bál, že už nebude moci nikdy bubnovat. Lékaři u něj objevili rakovinu a krátce po operaci lymfatických uzlin Watts nemohl pohnout pažemi - což pro bubeníka je tedy docela problém: "Odešly mi svaly. Nemohl jsem zvednou ruce. Byl jsem jako paralyzovaný. Bál jsem se, protože mě ruce živí."
Jsou jako malí kluci. Roger Waters by se rád se svými někdejšími kolegy vrátil na koncertní pódia. Waters je přesvědčen, že jejich tolik oslavované vystoupení na červencovém LIVE 8, nebylo zdaleka jejich posledním společným koncertem: "Vážně se mi to líbilo. Doufám, že si to zopakujeme. V případě, že se naskytne nějaká příležitost, dokážu si nás znovu představit spolu, chápejte, nějaká speciální příležitost. Něco s politickým nebo dobročinným podtextem. Live 8 byl super." Dave Gilmour dal ale jasně najevo, že s Watersem už na pódium nevleze.
Osbourne konečně vysvětlil, co myslel větou "I've seen more life at a f**king wake" po jejímž pronesení si na udílení do britské rokenrolové Síně slávy stáhnul gatě a ukázal zadek. "Léta jsem tvrdil, že by Británie měla mít svou Síň slávy. Ceremoniál byl ale jen o předvádění ega. Vystupoval jsem před publikem, ve kterém seděly kapely, ke kterým jsem celý život vzhlížel, jako třeba Kinks, Eurythmics a Pink Floyd. Všichni tihle lidi jsou vážně bezva, tihle lidi odstartovali rokenrol, ale seděli tam s hlavami většími než obchoďák. Chtělo si mi na ně zařvat: Víte, jaký máte štěstí? Nemusíme ráno...
