Luboš Andršt & Energit jsou na domácí (nejen) bluesrockové scéně skutečným pojmem a známkou prvotřídní kvality. O to víc politováníhodný je fakt, že jejich připravovaný debut v roce 1973 tehdejší, režimu poplatné vedení Supraphonu poslalo místo vydání k ledu. Nyní, více než čtyřicet let poté se album dočká svého znovuvzkříšení! Jako skvělá vzpomínka – a také jako pocta předčasně odešlému baskytaristovi Vladimírovi Padrůňkovi – vyjdou aktuální verze skladeb, se zachováním hudebního ducha té doby v pátek 7. dubna pod názvem Time's Arrow. Slavnostní křest alba pak proběhne 3. května v pražském klubu Vagón.
"Na koncertech nám často říkali kamarádi i fanoušci, že bychom tyhle věci, které nikdy nevyšly, měli natočit. K tomu se přidal Standa Padrůněk, Vláďův starší brácha, který navrhl, že by rád nějakou Vláďovu připomínku podpořil. Měl za to, že hraní v Energitu byla jeho nejšťastnější éra, kdy ještě neměl žádné zdravotní problémy," vzpomíná Luboš Andršt na první impulsy k realizaci alba.
Z původních, v roce 1973 nahraných demoverzí na něm najdeme celkem čtyři písně - Blue Dance, Freedom, Loneliness a Moth (Noční motýl). "Když jsem se v roce 1991 dozvěděl, že Vláďa Padrůněk v necelých čtyřiceti letech umřel, hodně mě to sebralo. Sedl jsem si s akustickou kytarou a začal si Motýla hrát. Ale trochu jsem ho změnil a abych to nezapomněl, nahrál jsem si novou verzi na DATku. Když jsme Motýla teď chtěli natočit, vzpomněl jsem si na to, kazetu jsem našel a ukázalo se, že nahrávka je tak dobrá, že ji klidně můžeme použít," vzpomíná Andršt.
Zbývající dvě písně, tedy Imprints a Time's Arrow pak vznikly coby vzpomínky na předčasně zesnulého baskytaristu. "Imprints jsem natočil v roce 1992. Když si Vláďa zakouřil, rád říkal, že lítá – podobně jako když šaman opustí své tělo a odletí do volného prostoru. Představil jsem si svobodnou duši, jak cestuje stratosférou od severu na jih. Původně jsem skladbu nahrál na sampler Czech Masters of Rock Guitar, ale bylo to tenkrát uděláno horkou jehlou. Využil jsem proto šanci si s tím pohrát a mít tuhle věc na vlastním albu. Skladbu Time's Arrow jsem napsal v současnosti jako vzpomínku na Vláďu a použil v ní hudební prvky, které měl rád," vysvětluje Andršt.
Potvrzuje tak skutečnost, že dnešní rekonstrukce je svým způsobem poklonou tehdejším lidem a muzice, když emigrace původních členů Energitu Ivanta Khunta a Jaroslava 'Erno' Šedivého a úmrtí Vladimíra Padrůňda zhatila šance natočit Time's Arrow dříve.
Současná sestava Energitu, kterou tvoří Jan Holeček (zpěv, varhany Hammond), Vladimír Kulhánek (baskytara) a Jiří Zelenka (bicí), však dokázala nahrát album, které je jak zásadním posloucháním pro pamětníky, tak vítanou školou pro mladé zájemce o ukázku z toho nejlepšího, co náš rock nabízel.
Je to tak vlastně jakési "vintage" poslouchání, když jsou vstupní prvky historizující, ale výsledek atraktivně současný. V kombinaci s obsáhlým bookletem, čítajícím mimo jiné výživný rozhovor Ondřeje Bezra s Lubošem Andrštem, a sadu archivních i nových fotografií Alana Pajera, se pak jedná o opus uzavírající kruh. Opus, který oplývá zcela mimořádnou historií vzniku, a zároveň rezonuje a má co říct i bezmála půlstoletí poté, co měl původně vzniknout…