Léto v Alpách s dětmi a ambiciózním tátou bez ambic.
Ambiciózní tatínek, který si potřebuje něco dokázat. Nazvali vás tak někdy? Dost možná proto, že o tom nevědí zhola nic. Zvu vás a vaše děti do opravdových hor, kde se vydáte na túry s profilem jako v Krkonoších, ale ve vysokohorském prostředí. Neuvidíte lanovky a přecpaná střediska, do kopců se dostanete po svých a odměnou vám budou liduprázdné hory s ledovci, malými chatami a historií, která se psala v Praze a třeba Liberci. To všechno za pár korun. Ano, chci vás poslat do rakouských Hohe Tauern. Nejvyšší část východních Alp není paradoxně jen pro hltače výškových metrů a horolezce, ale také pro osamělé romantiky a děti. A to přesto, že jsou tam Grossglockner a Grossvenediger, které my nechceme. Protože, koho by bavilo lézt v chumlu lidí? Pak by také bylo nutné ovládat ledovcovou a lezeckou techniku, což je kombinace s menšími dětmi obtížně realizovatelná. Klukům, kteří se akce zúčastnili bylo 10 let a i přes občasné připomínky: Proč tam jdeme? Proč nemůžeme zůstat tady? Kdy už tam budeme? je terén zvládnutelný téměř pro každé běžně sportovně založené dítě. Pěšky vystoupat na třítisícovku bude zážitek i pro ně!
Clara Hütte (2038 m) - malá chata projektovaná z Prahy
Opravdu málokdo tu historii zná. V roce 1872 chatu nakreslil Johann Stüdl z Malé Strany v Praze a platil obchodník Prokop Ratzenbeck z Vinohrad. Po jeho smrti ji o 20 let později manželka Clara věnovala Alpenvereinu, a to dokonce s příslušenstvím. Nechybělo třeba 5 nožů s kovovým držadlem a 5 s dřevěným. Dále tam bylo 10 postelí, ovšem jen 5 dek. Jedna z toho pro horského vůdce. Za svou historii ji 3x zničila lavina - naposledy 2012. No řekněte, nechtěli byste se tam podívat?
Pokud plánujete túry na horské chaty, které jsou ve většině případů majetkem Alpenvereinu, připravte se na pěší pochod. Málokdy je méně než dvouhodinový. I když výjimky existují - některé jsou i přímo u silnic nebo lanovek. Na Clara Hütte půjdete s dětmi možná přes 3 hodiny, a proto je důležité sledovat aktuální počasí. Když v Alpách panuje to klasické letní, tak to znamená vyrazit rozumně ráno, protože už kolem poledne přicházejí bouřky. Auto nechte na konci údolí Virgental, které je východiskem túr na Grossvenediger. Ale nejen proto bude parkoviště ve Strödenu plné. Zaplaťte v parkovacím automatu 12 € na týden a vydejte se s ostatními k vodopádům Umbalfälle. Ze začátku je to opravdu jako na pouti, protože kolem jezdí koně táhnoucí nemohoucí turisty. S dobrým úmyslem varuji předem, že několikrát uslyšíte otázku: “Proč nejedeme taky?”
Bryčky končí u restaurace, kde se konečně dostanete na opravdový začátek hlubokého údolí Umbaltal. Je to divočina s Umbalským ledovcem na konci. Z něj vytéká řeka Isel a ta každým okamžikem zařezává vodopády Umbalfälle hlouběji a hlouběji do skal. Voda neskutečně pulzuje a během dne mění tvář. Ráno je vody nejméně a je nejčistší. Odpoledne jí kaskádou naopak protéká nejvíc a kvůli tajícímu ledovci má barvu jako bílé kafe. Musí samozřejmě svítit slunce. A pokud ano, tak průtok je nejvyšší kolem čtrnácté hodiny. Poté, co si projdete pár vyhlídkových plošin, přijdete na definitivní konec turistického cirkusu. Pokračujte stoupákem kolem řeky až k chatě.
Ubytování je primitivní, huš pod deku!
Nejlevnější je tzv. Matrazenlager, kde spí víc lidí pohromadě. Připravte se na palandy a nepovlečené deky, které se perou minimálně. Do údolí je totiž dokáže dostat jen drahý vrtulník. Pozor na značku, která zobrazuje, kam si dát nohy. Ano, právě proto, abyste si tu část nedali pod nos. Povinné je použití vložky do spacáku, případně vlastního spacáku. Kdo by se s ním ale chtěl vláčet? Objednat si můžete i pokoj, kde vás bude méně. Styl ubytování se nemění. Pokud jste členem Alpenvereinu, zaplatíte za dospělého 12 €, pokud jste si ho ještě nepořídili, tak 22. Děti 7-18 let zaplatí 5 €, nečlenové 16. Malý tip jak se dá ušetřit na jídle: Jako člen AV máte na všech chatách nárok na Bergsteigeressen za max. 9 €. To je hlavní jídlo, kterého se obyčejně najíte docela dobře. Když si k tomu dáte malou snídani (chleba, sýr, salám a čaj), tak ušetříte oproti polopenzi dalších víc jak 10 € na hlavu. Polopenze má naopak výhodu, že se skládá z polévky, hlavního jídla a zákusku. Navíc si obvykle můžete přidat. Počítejte ale s částkou kolem 30 €. K večeři si ale také můžete dát i třeba Kaiserschmarrn z jídelního lístku.
Kde to je?
Cesta se obvykle plánuje přes Mnichov, Kitzbühel s pohledem na jeden z nejnáročnějších lyžařských sjezdů světového poháru z kopce Hahnenkamm. Dále Felbertauern tunel (mýto 11 €), kde se dostanete autem do výšky naší nejvyšší hory Sněžky. Tedy do zhruba 1600 metrů. Matrei in Osttirol, Ströden.
A co příště?
Přespíme na bivaku bez elektřiny s pohledem na jazyk ledovce a s dětmi vylezeme i na třítisícovku. V dalších dnech a dílech dojdeme k prameni řeky Isel, která vytéká přímo z ledovce. Přesuneme se i na Libereckou chatu.
Alpenverein - to chcete
Je výhodné být členem horského spolku Alpenverein. Ve zkratce se dá říci, že za dva až tři dny se vám investice do celoročního členství na stovkách chat v Alpách, obzvláště pak v Rakousku, Německu a Itálií, vrátí. V Česku za celou rodinu a rok zaplatíte přes internet +- 3 tisíce korun. Na chatách máte garantovanou slevu denně nejméně 10 € na osobu, další na jídlo a pití. Slevy budete mít i v partnerských knihkupectvích a outdoorových shopech v Česku. Dále na lanovkách a dokonce i v některých autobusech. Kromě toho získáváte celosvětové pojištění rizikových sportů s výjimkou létání. A třetí důvod? Peníze jdou na opravy chat, stezek, ferrat, lezeckých cest, ale i vysazování stromků, ochranu přírody a dokonce právní obranu před neuváženým zahušťováním Alp. Ať už z hlediska výstavby domů nebo sjezdovek. Zanechme Alpy takové jaké vždy byly!
