Poctivá třítisícovka? Zapomeňme na auto a lanovku!
Chceme přeci dětem ukázat svět bez pomocných berliček - takový jaký je. Zahodíme virtuální realitu a půjdeme tam... reálně. Podle mých zkušeností nabízejí Hohe Tauern doslova všechno pro děti od 6let. Uvidí tam ledovce, utáhnete je na kytičky a pokud jsou větší, tak se dostanou i nad 3 tisíce metrů. Jako bonbonek jim můžete slíbit noc v opravdovém bivaku. Pokud popojdete jen kousek za Grossvenediger a celkem populární vodopády Umbalfälle, romantiky, ale i sportovněji založené rodiny s dětmi, čekají liduprázdná údolí s obrovskými štíty. Ač to na první pohled nevypadá, tak se tam s podporou dvou chat dostaneme i my. Ta první je malá Clara Hüte (2038 m) a druhá ještě menší Kleine Philipp Reuter Hütte (2690 m). Obě byly projektované z Malé strany v Praze a placeny z nedalekých Vinohrad. Dnes jsou v majetku horského spolku Alpenverein.
Kleine Philipp Reuter Hütte - bivak se vším, co potřebujete.
Clara Hütte poslouží jako první stanice. Po cestě autem z Česka, a pěší na samotnou chatu, se bude hodit, že je obsluhovaná. Dáte si večeři a druhý den ráno snídani. Pokud dokážete vytáhnout zásoby vlastní, tak nemusíte objednávat nic. Co nejdříve po probuzení bude nutné, aby aspoň jeden borec vyrazil zabrat místa na bivaku, protože tam rezervace není možná. Když jsem za tmy vyrazil, počítal jsem s předpovídanou dobou 2:30 hod. Když vás ale žene myšlenka, že by mohlo být plno, tak to stihnete s propoceným tričkem třeba za 1:40. V chatce se nepohodlně vyspí 10 lidí, lepší je to v osmi, ale vůbec nejlepší v šesti. Před bivakem je voda, uvnitř kamna a dřevo vynesené vrtulníkem. I proto se při jeho použití platí 2 eura na osobu. Vždyť stromy na dřevo jsme nechali dávno pod sebou, ve výškách pod 2 tis. metrů. Kromě toho je k dispozici poměrně nevábné nádobí, slušné deky a dokonce kadibudka! Když jsem syna v jeho úplném dětství lákal, tak jsem mu slíbil, že to bude bivak pod kamenem. A je to pravda, šikmý placák totiž kryje kamennou stavbičku před lavinami. Původně tam stála Neue Essener Hütte, která byla v roce 1958 smetena velkou masou sněhu. O 20 let později pod její podlahou postavili bivak. Je to trochu úsměvné, protože Kleine Philipp Reuter Hütte slouží jako tzv. Winterraum pro Clara Hütte. Obyčejně přitom bývají tyto “zimní prostory” přímo u chat. Depandance dvě a půl hodiny od chaty jsem ještě neviděl. A proč je to tak daleko? Protože přežít zimu na Claře bez toho, aby vás nezavalila lavina, je prakticky nemožné. A ještě je tu druhý důvod. Horolezci před sto lety přišli na to, že výstupy na okolní relativně těžké třítisícovky jako jsou Rötspitze (3496 m) a Dreiherrnspitze (3499 m) jsou z Clary zdlouhavé. Proto zbudovali tento předsunutý tábor. My ho využijeme taky, při výstupu na podstatně lehčí třítisícovku s dětmi.
Ahrnerkopf (3051 m) - opuštěný kopec
Popravdě, ten den jsme potkali jednoho člověka. Běžce, který se z italské strany snažil zdolat Ahrnenrkopf. V našem případě je jediná možná cesta z Rakouska právě přes bivak. Tam si necháme věci a jídlo na další dny a můžeme pokračovat už poměrně náročným terénem. Menším dětem budou vadit velké balvany, které je potřeba překonávat cestou do sedla Vorderes Umbal-Törl (2900 m). Tam jsou na výběr dvě cesty - jedna neznačená po hřebeni a druhá nepříjemná především tím, že pár desítek metrů klesne. Pak podlezete pod kamenem a podél zbytků malého ledovce začnete stoupat až na vrchol. Po ukloněných plotnách na hřebeni je cesta také chozená, i když už znamená sem tam se vyštrachat na nějaký kámen a na vršku možná není od věci dítě navázat na lano. Záleží jak se cítíte a kolik máte času. Naštěstí místní směs ruly a břidlice moc neklouže ani za deště.
Na vrcholu jsou za slušného počasí fantastické výhledy na protější ledovec Umbalkees a třítisícovky Simmonyspitzen, Dreiherrnspitzi a další. 700 výškových metrů pod vámi je jezírko, které se plní vodou podle toho, jak taje ledovec. Na druhé straně pak uzříte Dolomity. Pokud máte čas, tak se na vrcholu zdržte, bude to nejvyšší bod vašeho několikadenního putování po méně známých místech Hohe Tauern. Berg Heil! Hore Zdar! Podejte si s dětmi ruce, jste ve výšce 3051 m. Výstup vám trval dva dny. Z Clara Hütte jste ten den zvládli 1000 výškových metrů. To je taky nejvíc z celé dovolené. Pokud se rozhodnete přespat v bivaku, tak je výhoda, že máte před sebou pouze 300m hluboký sestup a fantastický večer v horách. Uvnitř si dost pravděpodobně i v létě zatopíte, zapálíte svíčku a skrz okno budete sledovat divadlo, které na okolní kopce namaluje zapadající slunce.
Další den divokým údolím až k ledovcové bráně!
Celou dobu jsme se sázeli, jestli z bivaku (2700 m) povede pěšinka k ledovci a nebo budeme muset sejít stovky výškových metrů a pak je znovu vylézt, abychom došli až tzv. ledovcové bráně. Jak to dopadlo si řekneme příště, už teď ale mohu předeslat, že celé údolí je nesmírně zajímavé a stojí za to mu věnovat celý další den. Je to gigantický památník doby ledové. Kamarádi toto opuštěné místo bez značených cest nazvali jako zážitkové. K výletu je mj. potřeba podrobná mapa.
