Liberečtí horolezci vybrali fantastické místo
Dokonce ani většina Liberečanů nemá ponětí, že jejich předci postavili vysoko v rakouských Hohe Tauern nádhernou chatu - Neue Reichenbergerhüte (2586 m). Dá se tam dojít za několik hodin i s dětmi, které ocení především blízké pleso Bodensee. Voda je samozřejmě pro otužilce, ale to ratolestem jaksi nevadí. Uvnitř budete obdivovat vzpomínky na předválečný Liberec a nadále ucítíte trochu napjatou atmosféru poválečného odsunu německých horolezců žijících v městě na severu, kterému dodnes neřeknou jinak než Reichenberg.
Nová Liberecká chata - téměř stoletá babička
Všemu předcházelo založení Alpenvereinové sekce Reichenberg v roce 1893 v nynějším libereckém hotelu Praha. Ten stojí na rohu hlavního náměstí, kde řada z nás obdivuje tamní radnici. Liberečané chodí kolem hotelu denně a dost často ani nemají tušení, co mají ve Vysokých Taurách za skvost. Stěny Neue Reichenbergerhütte jsou poseté obrázky právě radnice, libereckého městského znaku, starého Ještědu, nebo třeba Valdštejnských domků. Rudolfové Kauschka a Tham do roku 1924 obcházeli tehdejší továrníky s prosbou o peníze. Dostatečná suma se jim nakonec podařila nashromáždit a začali stavět. Útulnu se nakonec nepovedlo postavit za jedno léto jako sousední Claru, ale slavnostně ji otevřeli 26. června 1926 za velké účasti libereckých horolezců. Stavět mohli pouze 4 měsíce v roce a tím, že trámy tahali až z údolí na zádech, tak se to protáhlo.
Přístup na chatu je dlouhý ze všech stran
Jedna z nejkrásnějších cest je z Clara Hütte. Jdete po boku ostře zahloubeného údolí, na konci srpna vidíte nad potokem mocné vrstvy ještě zimního sněhu a o něco výš už poslední zbytky ledovce Daberkees. Smutný pohled ale rozjasní svišti a vůbec celková změna prostředí. Skály jsou najednou jiné, kromě materiálu se samozřejmě změnila i barva a oproti minulým dnům přibylo trávy. Jediná pruda tohoto přechodu z chaty na chatu pro děti je asi ta, že trvá 4 a půl hodiny. Na druhou stranu, z minulých dnů na Clarahütte a bivaku jsou rozchozené a dobře aklimatizované.
Při příchodu do oblasti Liberecké chaty vás jasně upoutá Reichenberger Spitze, na kterou bych asi děti netahal. Není úplně triviální na ni vystoupit. To třeba na Gösleswand (2912 m) přímo nad chatou se dá. I když děti toho šlapání budou mít po celém dnu plné kecky. Určili jsme dobrovolníka, který s nimi pobyl u jezera a ostatní před večeří vystoupili na ikonický Gösleswand.
Chatař Johann Feldner s rodinou se o dům stará dlouhá léta. Z recenzí vyplývá, že je to podmračený chlapík s podivným smyslem pro humor. A hodnocení svým stylem odpovídá, i když všechno nakonec proběhne podle očekávání. Jeho žena uvaří Bergsteigeressen za 8,50 Euro. Vyspíte pod kousavou dekou na lágru nebo v pokoji a ráno vyrazíte na sestup k autu. Na kopečku nedaleko chaty budete mít po čtyřech dnech signál v mobilu.
Sestup začíná výstupem
Až ráno vyrazíte z Liberecké chaty směrem do údolí, tak počítejte s posledními ani ne sto nastoupanými metry do sedla Bachlenke. Odtamtud budete obdivovat masiv Grossvenedigeru, který se rozkládá ještě kilometr nad vámi. Pak už budete klesat zhruba 1150 metrů, prostě několik hodin až na parkoviště. Jistě zaujme další zásadní proměna krajiny. Od určité výšky budete procházet řídkým modřínovým lesem, který se po chvíli změní v klasický vysokohorský les. Dokonce čas od času uvidíte Krakonošovy vousy, což je lišejník, který potřebuje čistý vzduch a pak pěkně visí z větví tamních smrků. Používá se k výrobě kyseliny usnové, která hojí povrchová zranění. Navíc je prý plný vitaminu C. Sestup je to někdy grandiozní. Pokud si dobře neutáhnete “kecky” jako já, počítejte se štěnicemi na nehtech. Zchladit nohy budete moci zase u domků Islitzeralm, od kterých jste před pěti dny vycházeli. Právě tam začínala dobrodružná cesta s velkými zážitky po malé části Vysokých Taur. Hore zdar!
