„Řekl bych, že album Kaťata je naprosto zásadní zlom Olympiku. O této desce už jsme mluvili víc než rok, tedy ještě před tím, než odešel Jirka. Pak už bylo jasný, že Olympic s novým klávesákem musí znít jinak. Já jsem z alba nadšen. Pro fanoušky máme jasný vzkaz. Olympic rozhodně nehodlá končit kariéru v klinči se Želvou na rtech,“ vzkazuje fanouškům Petr Janda.
Skupina Olympic v roce 2020 vnáší do našeho rockpopového světa pořádnou dávku života. Koronavirová koncertní pauza dala Petru Jandovi šanci napsat sadu nových písní, z nichž 11 se dostalo na toto album. Došlo také k výměně na pozici hráče na klávesové nástroje, kde se objevil Pavel Březina.
„Obdivuju Petra Jandu, že dokáže i po téměř šedesáti letech aktivní tvorby přicházet stále s novými nápady a nezabřednout do stereotypu jako jiné kapely. Jestli jsem do kapely přinesl i novou energii, musí posoudit spíše kluci, ale pokud ano, jsem tomu velmi rád,“ glosuje klávesista Pavel Březina.
Textaři, většinou mladší generace, dodali obsah občas provokativního, na současnou dobu až prudce nekorektního typu. Olympic se zčásti vrátil k silně energickému rocku, k němuž jistá dávka výtržnictví nesporně patří. Typickou ukázkou je hned vstupní hardrocková jízda „Kaťata“, která dala albu dost neobvyklý název a velmi mimořádný vzhled symbolizující ironické macho vyznání. Najdete tu však samozřejmě také ohlasy typického olympického soundu, třeba v podobě balady „Šrám“. Překvapením na závěr je vyprávěné blues, ve kterém Janda nabídl sugestivní témbr hlasu, dokreslující další spíše jen fiktivní příhody ze života vskutku drsných týpků.
Booklet přináší všechny texty a sadu stylových fotografií Michala Matyáše. Místo „jen dalšího olympického alba“ je tu překvápko: Jandovo rockové perpetuum mobile se potěšitelně ještě ani zdaleka nemá k zastavení. Album Kaťata vydává Supraphon na CD, LP i digitálně.