Velkolepé túry v okolí Saarbrücker hütte
Saarbrückerhütte stojí na žebru kopce jménem Kleinlitzner (2783 m). Na ten vede klettersteig pro větší děti a dospělé. Kdo tam nemůže, půjde do sedla Seelücke a dál. Děti tam uvidí ledovce, vysokohorské louky a některé dokáží vylézt na kopec, kam nevede značka, ale je místní dominantou.
Ferrata na Kleinlitzner - fantastické výhledy a relativně jednoduché lezení
Nástup na ferratu začíná přímo za chatou. Jde ale spíš o test, jestli začátečníci dokáží pracovat s ferratovým setem, protože po chvíli jištění končí. Není k němu důvod, neboť se jde po ukloněném travnatém svahu. Ke skalám se dojde tak za čtvrt hodiny. Přestože tvůrci označují klettersteig za Kinderfreundlich, tak bych ho doporučil pouze těm, které už “dosáhnou”. Odhaduji aspoň 12 až 13 let. Nejobtížnější je střední pasáž, samotný krajinově velkolepý hřebínek se leze po ukloněných plotnách bez větších obtíží. Pozor, ferratu je nutné slézt po výstupové cestě, takže nejtěžší střední pasáž se leze ještě dolů. Celý okruh se dá zvládnout za dvě hodiny, takže se dá doporučit ranní východ slunce a ještě stihnete snídani na chatě.
Celodenní túra pro děti je zároveň výletem do Švýcarska
Všechno opět začíná na zápraží Saarbrückerhütte. Odtamtud se vystoupá kolem zanikajícího ledovce Litzneru do sedla Seelücke a hle, už jsme na hranici. Tam si dejte pauzu, protože je na co koukat. Stojíte v sedle a jak vlevo, tak vpravo stékají do údolí ledovce. Kromě toho je tady stará celní budka, kterou je také možné využít k odpočinku za mizerného počasí a nebo se tu dá dokonce přespat. Bonusem navíc je možnost výpůjčky horolezecké helmy a dvou dalekohledů. Pro Čecha je to stále šok. Kromě toho, že je to zdarma, tak tady ani není člověk, který by vybavení hlídal. Vše funguje na dobré slovo. Dobře, ale my pokračujeme dále. Přes údolí švýcarskem zase na rakouskou hranici a horu jménem Westliche Plattenspitze (2883 m).
Nejprve sejdeme po upravované stezce a dokonce několika schodech podél ledovce Seegletscher k plesu, které je sice relativně mělké, ale vykoupat se v něm dá. Je to impozantní pohled, z vody kouká hlava a za ní obrovské sněhové pole. Ale vyražme dál, z nejnižšího bodu tohoto chodníku to bude do sedla ještě půl hodina. Místy budou natažené dráty pro přidržení. Poté už budeme na švýcarsko-rakouské hranici Plattenjoch (2728 m). Tam se dá odpočívat, děti staví z kamenů zvířátka a dospělí s těmi zdatnějšími mohou vyrazit na Westliche Plattenspitze. Odtamtud jsou k vidění první švýcarské čtyřtisícovky. Cesta nahoru je neznačená, ale schůdná. Čas od času se už budete muset přidržet rukama. Poté až se vrátíte do sedla, tak se stavte v místní celní chatce, kde si umíme představit další bivak. Přes otevřené dveře sledujete alpské velikány v okolí alpenvereinové chaty Tübinger Hütte. I na tu je to nedaleko, takže pokud byste chtěli přejít tam, budete jistě vítání. Cesta zpátky je po stejné trase. Po celodenní túře to bude na pivo i pro vás. Kdyby ale bylo počasí a neměli jste toho dost, je v okolí ještě řada kopců pro dospělé, na které se dá vylézt. Zatímco Jura zvolil vrchol Glötterspitze (2844 m), která je od Saarbrücker Hütte přes údolí, my vyrazili opět na klettersteig. Chtěli jsme vidět, jak tam vypadá západ slunce.
Cesta zpátky do civilizace
Dvouapůlhodinová štreka je vesměs z kopce, budete opět klopýtat po kamenech a čím víc se budete blížit Silvrettastausee, tak tím potkáte víc lidí. Je až neuvěřitelné, jaký je to tam dole najednou cirkus. To si uvědomíte po dvou dnech v Klostertalu a dvou na Saarbrückerhütte….
