Show začala jaksepatří songem In The Flesh, která byla, stejně jako později zbytek show, doprovázena světelnými, ohňovými efekty a projekcí alá Pink Floyd. Zazněly songy z každého alba, jako: In the Flesh, Final Cut, Fletcher Memorial House, Mother, Bring The Boys Back Home, Shine on You Crazy Diamond, Wish You Were Here, Have a Cigar. Absolutní delikatesou byly songy Set The Control Of The Heart Of The Sun, při které nehlesla jediná duše. Co považuji za nejlepší píseň celého projektu byla z Animals SHEEPS!!! Přese všechna očekávání byla zahrána (stejně jako po přestávce DSOTHM) KVADRAFONNĚ!!!!!!! Nebylo tam jediného človíčka, kterej by se prostě neotočil, jestli ta ovce za ním skutečně neběží. Pro mladého člověka (22), který éru Pink Floyd nezažil, to bylo něco tak nepopsatelného, že toto je pouhý slabý odvárek. Po těchto peckách následovala cca 10minutová pausa a pak začalo, na co každý čekal. Dark Side Of The Moon.. S Měsícem skoro v úplňku, visícím na parkem se rozléhaly tóny kompletního alba od Breathe až po Eclipse. Nádherně vyšvihnuté sólo při Great Gig In The Sky, zamrazilo nejednoho nadšence psychedelického rocku. Money a Time opět kvadrasonicky nám vzal dech úplně.. Po skončení alba, partička odešla, ale byla nucena se vrátit za hlasitého tleskání 20,000 davu. Každý čekal na klasiku, která se dostavila v podání Another Brick In The Wall, již zmiňovaných Bring The Boys Back Home, přes song, který byl Watersovou retrospektivou, když jako sedmnáctiletý stopoval z Libanonu, kde mu nikdo nechtěl pomoct, až se ho přes noc ujali lidé, kteří ho pohostili tím posledním, co vůbec měli. Nádherné animace Rogera samotného v 17 letech a naprosto dechberoucí text, při kterém skutečně asi nezůstalo, jediné oko na suchu. V textu a v animaci promítané na plátno za kapelou se objevila velmi, velice a dost silná kritika americké politiky a presidenta Bushe samotného.
Při odchodu, vzali fandové útokem stánek se suvenýry, který byl snad během 15minut vyprodán. Po cestě na stanici S-Bahn se objevilo pár překupníků s třetinovými cenami, a tak asi jako většina, jsem si přivezl na památky alespoň triko.. Nikdo při cestě z parku nebyl zklamán, což bylo i přes minimální základy němčiny velice dobře patrné. Na druhý den jsme se šli podívat na Postupimské náměstí, kde v roce 1990 byla The Wall. Místo k nepoznání, za několik málo let, tam vyrostlo neskutečné obchodní, bankovní i televizní centrum. Náš výlet byl zakončen o pár metrů dále, když v pátek v 18,00 začalo MS 2006 ve fotbale. Projekce na ulice 17. června, vedoucí od Brandenburské brány byla za účasti 80,000 lidí nepopsatelná, protože skóre 4:2 na Costa Ricou udělala s davem své..
Mrzí mě, že sem nepořídil žádné fotografie, ale byl zákaz, i když nějaký ten kompakt sem viděl taky. Nicméně, vzpomínky, se kterými sem se s vámi podělil mi nikdo, nikdy nevezme..
Jediné, co mi teď chybí, je žít tak o 30 let dřív.. Příště ;) Kdo zná, pochopí, kdo ne, ztrácí hodně. Pink Floyd není jen hudba, je to filosofie…
Ladislav Slach