Před několika měsíci jsem si po internetu vyčmuchal pro mne osobně ohromující informaci. Fakt bomba.
První elektrická kytara, na kterou kdy hrál největší kytarový génius od stvoření světa - Jimmy Page z Led Zeppelin - byla údajně vyrobena koncem padesátých let v jihočeské Blatné. Poprosil jsem kamaráda Mílu, blatenského rodáka, aby se vydal po téhle stopě. A ono jo. Všechno potvrdil.
Dávno zaniklá místní firmička Dřevokov vyráběla až do roku 1959 unikátní elektrofonické kytary Grazzioso, se kterýma dokonce získala zlatou medaili na světové výstavě EXPO 58. Několik várek těchto kytar se pod názvem Futurama prodávalo i v Londýně a kromě božského Jimmyho na ni zpočátku hrál také George Harrison a snad i Eric Clapton.
Protože pro mne v celém širém světě není většího umělce, než je Jimmy Page, pojal jsem okamžitě myšlenku umístit na budovu někdejší blatenské kytarárny něco jako pamětní ceduli, protože co kdyby té kytary nebylo… ani nechci domyslet, co by bylo s naším světem. Svět bez Led Zeppelin by snad ani nebyl místem k žití.
Rozhodl jsem se vyrazit na průzkumnou expedici do kraje blatenských rybníků, abych provedl základní ohledání terénu, nabral příslušné vzorky, pohovořil s domorodci a nápad s pamětní cedulí tak přiblížil k uskutečnění.
Expedice byla úspěšná:
Nejdříve skupina skoro dvaceti výzkumníků analyzovala vliv blatenského kraje na inspiraci tvaru elektrických kytar. A několik místních rybníků skutečně vykazuje kresbu břehu jaksi fenderovskou. Zkoušeli jsme troubit klaksony v Miroticích pod sochou místního rodáka Mikoláše Alše a následný pokřik z některých oken akusticky velmi připomínal halas rockového publika. A to už nemohla být náhoda.
Pak jsme se stavili v Buzicích, vesnici velmi proslavené jednou pražskou madam, a začali jsme chápat, že v tomto kraji je určitě možné všechno, natož vyrobit slavné elektrické kytary.
V Blatné samotné jsme průzkum začali exkurzí v místní palírně Liqui B. Tam jsme žádné informace o výrobě kytar v Blatné v 50. letech nezískali, zato jsme se dověděli o historii a technologii pálení místních ovocných kořalek a takovými cennými etnografickými daty, podloženými i chuťovou analýzou vzorků, jsme jako správní výzkumníci nemohli pohrdnout.
A pak už to přišlo. Podle svědectví domorodců-pamětníků se elektronické části kytar tehdy montovaly v domě U bílého lva na Horním náměstí. Naše výprava odhodlaně vyrazila tím směrem a dočkala se překvapení. V domě je nyní restaurace. Co se dalo dělat. Začali jsme zkoumat nabídku místního jídelního a nápojového lístku. Nedali jsme se odradit dost průměrnou smíchovskou desítkou a prošli jsme velkou část zdejšího repertoáru.
Jasné důkazy o dávné zdejší výrobě legendárních nástrojů přišly záhy. Jak jinak než výrobou kytar a jejich častým zkoušením by bylo možné vysvětlit, že obsluha několikrát přeslechla naše objednávky. Tam musel bývat kdysi kravál! Vynikající kapr po královsku sice chutnal náramně, o kytarách ale mlčel jak ryba i po ostrém výslechu vidličkou. Nicméně jsme se dověděli, že dům prý patří obci a o umístění pamětní cedule připomínající místo zrodu první kytary zakladatele božských Led Zeppelin tak bude nutno jednat s radnicí. Zatím tam je jen cedule na památku noclehu Josefa Kajetána Tyla v červnu roku 1856. Co je to jedna noc proti kytarové věčnosti!
Následovalo odskočení na plzeň do milé zahrádky proti rybníku a pak už prohlídka blatenského zámku. Tam o Led Zeppelin nevěděli vůbec nic. Naděje svitla až při výkladu o jakési Cestě z Čech až nakonec světa. Ukázalo se ale, že šlo o výpravu Lva z Rožmitálu po Evropě s poselstvím Jiříka z Poděbrad. Ten na kytaru zaručeně neuměl, tak jsme vyšli do zámeckého parku. Srnky a daňci tam normálně žerou z ruky. Tím se ovšem vysvětlují ohromné sbírky loveckých trofejí jednoho s posledních majitelů zámku, svobodného pána Hildpranta. To je umění, v jedné ruce rohlík, v druhé bambitku.
Zlom nastal v blízké restauraci Blatenská hospoda. V tamní zahrádce jsme vybalili literaturu, kterou jsme si přivezli z Prahy, a po několika plzních jsme konečně našli tu správnou stránku. Jimmy
Page si svou první kytaru zn. Futurama koupil ve svých 14 letech. A protože se narodil roku 1944, musel si ji nutně koupit ještě před rokem 1959, kdy byla výroba těchto kytar v Blatné ukončena a
následně i s jejími konstruktéry 
převelena do Hradce Králové.
Tento vědecký úspěch jsme šli zhodnotit do nedaleké bowlingové restaurace, kde zasvěcená debata o úloze blatenských kytar v dějinách lidstva pokračovala do pozdních nočních hodin.
Když jsme se ráno postupně scházeli na snídani na zahrádce kavárny na náměstí, mnohým výzkumníkům z čerstvě nabytých poznatků ještě dunělo v hlavě jako při poslechu písně Whole Lotta Love.
Ale nebojte, tu pamětní ceduli Pageovi v Blatné stejně nějak prosadím.
PS: Zajímavý odkaz na téma kytar vyráběných v Blatné