Skupina JAZZ Q Martina Kratochvíla se zpěvákem Oskarem Petrem oslaví 46.narozeniny v Čínské restauraci Na Cejpovně 4.června od 20.00 hod.
Jazz Q má v dějinách českého jazzu i rocku mimořádné postavení: v letech 1970-1983 mu vyšlo sedm dlouhohrajících desek, nejen chválených recenzenty, ale často i komerčně úspěšných. Jen
tři z nich se však dosud objevily v reedicích na kompatních discích. První období existence souboru, 1964 - 1970, zůstává téměř nezmapováno. Jazz Q založili Martin Kratochvíl a Jiří Stivín,
ovlivněni free jazzem a jinými exkluzivními jazzovými proudy. Přestože skupina tehdy koncertovala po celé Evropě a dostalo se jí řady ocenění, žádnou desku nevydala. Jen částečnou představu o
tehdejším repertoáru si lze tvořit podle alba Coniunctio (1970),společného díla Jazz Q a Blue Effectu. Fúze jazzu a rocku tady má spontánní a často vyloženě dobrodružnou podobu. Různorodost
prezentovaných skladeb však zároveň byla ukazatelem vnitřních rozporů ve skupině; po Stivínově odchodu v ní ideově i skladatelsky začal dominovat Martin Kratochvíl. Jazz Q si pak přes řadu
personálních změn udržel zcela jasnou a vyrovnanou tvůrčí kontinuitu. Nahrávky z let 1971 - 1991 teď byly soustředěny na osmialbu Martin Kratochvíl & Jazz Q. První postivínskou sestavu, již
ovlivněnou rockem, ale stále zřetelně jazzovou, reprezentuje album Pozorovatelna. S
příchodem britské zpěvačky Joan Dugganové a výměnou sólových kytaristů (Luboše Andršta nahradil František Francl) se zvuk posunul směrem k meditativnímu art rocku, což dokumentuje
deska Symbiosis. V letech 1974 - 1975 tvořily podstatnou část repertoáru přejaté rockové a soulové skladby; Jazz Q tak svým způsobem dočasně nahrazoval nedostatek rocku na českých podiích. Od alba
Elegie (nahráno 1976) je Jazz Q opět instrumentální skupinou hrající výhradně kompozice svého vedoucího, komplexně spojující zdánlivě vzdálené hudební jazyky; zjednodušeně řečeno, Kratochvíl se
inspiroval Leošem Janáčkem stejně jako Milesem Davisem,
vedle křehkých, hloubavých melodií se neztrácela ani rocková dravost.
Zatímco na Coniunctiu se jazz a rock halasně střetávaly, tady jde o tvorbu vnitřně zcela konzistentní. I když Jazz Q hrál dosti náročnou hudbu, měla překvapivé prodejní úspěchy. Například
následujícího alba Zvěsti se v Československu a v sousedních zemích prodalo 200 000 výlisků, což dnes zní naprosto neuvěřitelně. Hodokvas a Hvězdoň plynule pokračovaly v této vyrovnané a
vytříbené linii. Zawinulovské rejstříky Kratochvílových syntezátorů sice postupem času mohly působit trochu fádně, to ale vynahrazovaly kompoziční kvality a přínos ostatních hudebníků, vždy velmi
schopných instrumentalistů.
Souběžně Kratochvíl skládal a natáčel filmovou hudbu, mezi vedlejšími projekty skupiny bylo i album Paprsky s Helenou Vondráčkovou (1978). Deska Hvězdoň (nahraná v roce 1981) však
kupodivu albovou diskografii Jazz Q uzavřela. Uprostřed osmdesátých let se objevily jen dva singly se zpěvačkou Janou Koubkovou, několik dalších narhávek z té doby (s Petrem Flynem či Michaelem
Kocábem) bylo publikováno až roku 2001 na Albu, které nikdy nevyšlo. Souhrnné vydání tedy vzbuzovalo velká očekávání - nejen proto,že příznivci skupiny tak po mnohaletých odkladech konečně dostali
šanci pořídit si nahrávky, které dosud vyšly jen na vinylech. Zároveň není žádným tajemstvím, že Martin
Kratochvíl disponuje bohatým archivem nevydaných záznamů a před pár lety
v rozhovorech mluvil o pozoruhodných vydavatelských plánech - na další písničkovou desku, sestavenou z archivů, nebo zachovaných, zatím nikdy nevydaných nahrávkách ze šedesátých let.
vedle křehkých, hloubavých melodií se neztrácela ani rocková dravost.
Zatímco na Coniunctiu se jazz a rock halasně střetávaly, tady jde o tvorbu vnitřně zcela konzistentní. I když Jazz Q hrál dosti náročnou hudbu, měla překvapivé prodejní úspěchy. Například
následujícího alba Zvěsti se v Československu a v sousedních zemích prodalo 200 000 výlisků, což dnes zní naprosto neuvěřitelně. Hodokvas a Hvězdoň plynule pokračovaly v této vyrovnané a
vytříbené linii. Zawinulovské rejstříky Kratochvílových syntezátorů sice postupem času mohly působit trochu fádně, to ale vynahrazovaly kompoziční kvality a přínos ostatních hudebníků, vždy velmi
schopných instrumentalistů.
Kratochvíl disponuje bohatým archivem nevydaných záznamů a před pár lety
v rozhovorech mluvil o pozoruhodných vydavatelských plánech - na další písničkovou desku, sestavenou z archivů, nebo zachovaných, zatím nikdy nevydaných nahrávkách ze šedesátých let.