"Tak teď už můžu v klidu umřít..." Prošlo mi včera ve 22:40 hlavou, když dozněly poslední tóny koncertu Bruce Springsteena a jeho E-Street bandu v Pražské Synottip aréně.To co, se 3 hodiny a 20 minut dělo na pódiu bylo opravdu famózní. Kapela s pětičlenou dechovou sekcí, dvěma klávesáky, chvílemi až čtyřmi kytarami, skvělou rytmikou, pěveckým sborem, okořeněná chvílemi houslemi, akordeonem, banjem nebo mandolínou byla skvěle sehraná a bezprostředně reagovala na vedení svého šéfa (The Bosse). Publikum bylo také vynikající a "kotel" vřel se stejnou intenzitou, jakou známe ze záznamů z koncertů z ciziny. Mimoto poslední hodinka byla "k stání" i na tribunách a křepčilo a tančilo a tleskalo se všude. Atmosféra úžasná!!! O tom, jak Bruce s publikem pracuje, by stálo za to napsat studii. Předávání "písniček na přání" napsaných na kartónu, které BS vybírá z publika je zábavné (zvlášť když se někomu "podařilo" chtít písničku Blowing In The Wind, která je od Boba Dylana a Bruce se tedy docela pobaveně divil). Že BS patří mezi mé oblíbence je Beaťákům dost dobře známo. Jeho repertoár mám důkladně naposlouchaný. Až ale na koncertě mi došlo, kolik z jeho melodií může mít až hymnický nádech, zvlášť když je podpoří gospelově načichlý sbor.
Synottip aréna není ideální místo pro show tohoto typu a vyhánění umělců i publika rozsvícením plných světel kvůli "policejní hodině" od 21:55 je trapné. Jenom doufám, pořadateli nebude udělena pokuta a nezvítězí Hygiena nad Hudbou...
Honza Hamerník
Na koncert Bruce Springsteena jsem šel jako člověk, který ho velmi respektuje, ale starší vinylová alba, která má doma, už si dlouho nepustil. Ale po koncertě jsem odcházel jako jeho fanoušek a můj respekt je ještě větší. Znovu budu muset oživit své povědomí o celé jeho diskografii. Skladby oproti nahrávkám na koncertě neuvěřitelně získaly na síle a je jasné, že teď už jeho písničky budu vnímat jinak.
Bruce je neuvěřitelný tahoun plný energie. 'Utáhne' nejen patnáctičlenný E Street Band, ale i mnohatisícové publikum. V záři mu bude 63 let, ale je ve výborné kondici. Při prvních písničkách ještě chodil po pódiu tak trochu ztěžka, ale záhy už běhal z jednoho křídla na druhé. E Street Band moc rozpohybovaný není, ale nejedná se o žádné sidemany. Parta špičkových muzikantů velmi pečlivě sleduje 'The Bosse' a přesně reaguje na každé jeho gesto, a že těch gest v závěru každé jedné skladby byla spousta. Je neuvěřitelné, jak 'naplno' zpíval od začátku do konce téměř třiapůlhodinového koncertu, chvílemi jsem nechápal, jak to jeho hlasivky mohou vydržet. Ostatně naprosto naplno dělal veškerou svou práci frontmana, a to včetně komunikace s fanoušky. Pro inspiraci bral z publika 'vzkazy' napsané na kartonech. Vedle vzkazu, aby zahrál Dylanovu skladbu Blowin' In The Wind, mě nesmírně pobavila cedule (ukazovaná do kamer) asi dvaadvacetileté slečny s otázkou 'Nepotkal ses s mojí matkou v roce 1990?'. Bruce se během večera k této 'zapeklité' otázce ještě dvakrát vrátil :o). A potom mě ještě pobavilo, když jedné fanynce vzal růžový kovbojský klobouk, nasadil si ho a zpíval v něm, aby uprostřed sóla v klobouku zatančil klasický kovbojský taneček :o)
Ještě jeden okamžik patřil mezi ty silné. Byla to vzpomínka (jak Brucovým slovem tak projekcí) na kmenového saxofonistu E Street Bandu Clarence Clemonse, který vloni v červnu zemřel na mrtvici. V souvislosti s tím se sluší představit Jakea Clemonse, jeho synovce, který do E Street Bandu nastoupil na jeho post.
Ať už jste na koncertě byli či ne, nenechte si ujít rozhovor s kytaristou Stevenem Van Zandtem (na koncertě to byl ten v černém šátku), který se nám podařilo zrealizovat pár hodin před koncertem a který pro vás brzy rádio Beat bude mít (pravděpodobně rozhovor odvysíláme příští čtvrtek večer ve 'škatulích').
Honza Tomek