Editorial
Milé beaťačky, milí beaťáci,
Letos po čtyřiatřicáté - zadýchaný - vyšplhám do Beatové rozhledny, rukou si zacloním oči, a upřu pohled do kraje, který se sice jmenuje po skále (rock), ve skutečnosti však už půl století kvete přepestře.
Dívám se do dáli, dívám se zpátky, do nebíčka, do peklíčka.
A co nevidím!
Punk was born!
(před pětatřiceti lety – a stále žije)
Když laskavý osud umožní být v centru dějinných událostí, jen málokdy to na místě člověk ocení. Myslí si: ‘mejdan‘, a za pár roků se ukáže, že si cvrnkal do skleniček s lidmi, jejichž jména dnes uctivě citují encyklopedie. Jsou-li taková údobí i po mnoha letech nepřehledná, lze jen pobídnout svou paměť a za pomoci dobového tisku rekonstruovat příslušnou éru. I taková autentická vzpomínání však mívají svá – a z našeho pohledu nikoli nepodstatná – úskalí. Dějiny se mají psát bez hněvu, zášti a osobního zaujetí a přímí účastníci mají většinou tendenci příběhy zašlých let přikrašlovat nebo oplétat legendami. Navíc se vždycky najde spousta těch, kteří si rádi vymýšlejí. Zvlášť co se punku týče.
53. Babylon(2)
Byly doby, kdy hudba bořila hradby Jericha, kdy její rytmus měnil tvářnost států. Ty časy se nejspíš nikdy nevrátí, pohádka mládí. Nikoli, Sire, to, čeho jsme v rock&popu svědky od roku nula až dosud, není revoluce, ba ani vzpoura, jen občas cosi zahřmí nebo pšoukne. A vydáme-li s k epicentru těch nadějných hromů, blesků a jisker, vyhasnou, ztichnou a jsou zapomenuty dřív, než bys řek‘ rock. Perly jsou na prach. Ach!
Post rock
Post-rock je řekněmě, druh alternativního rocku. Poznáme ho dle využití hudebních nástrojů běžně používaných v rockové hudbě, avšak v rytmech, melodiích, tónech a hudebních postupech, které se v rockové hudbě nevyskytují a často je ryze instrumentální.
Sice vznikl na indie a undergroundové scéně už v osmdesátých letech, leč indie rocku (alespoň v tom britském slova smyslu) se moc nepodobá. Výraz post-rock prý vytvořil hudební kritik Simon Reynolds z časopisu Mojo, když jej použil v recenzi alba Hex od Bark Psychosis (1994): „Post-rock využívá rockové nástroje pro nerockové účely a kytary k zabarvení a struktuře zvuku, než-li k riffům a power akordům.“ A pak si zavěstil: „Ta opravdu provokující povaha pro budoucí vývoj leží nejspíš... v cyborg rocku; ne v celé opěvované techno metodice, ale ve směsi živého hraní a použití nejrůznějších elektronických efektů.“ V podstatě je post rock ovlivněn zejména neworskými Velvet Underground (v té zvukově experimentující poloze) a německým zcizujícím kraut rockem (kvůli důrazu na rytmus). Nejspíš jedna z prvních desek žánru bylo album Metal Box, které už v roce 1979 natočili Public Image Ltd. (personálně navazující na Sex Pistols), které v podstatě opustilo tradiční prvky rock´n´rollu a obsahovalo hlavně dubové a krautrockové prvky, spolu se záhadnými texty. Rok před vydáním alba baskytarista kapely Jah Wobble prohlásil: „Rock je nemoderní“. Jejich třetí album Flowers of Romance (1981) bylo co do zvuku ještě radikálnější, s rachotivými bicími a prvky tape music.
Za dalšího kmotra post-rocku bychom mohli zčásti označit vlnu britských kapel, která si zkraje devadesátých let vysloužila pojmenování „shoegazers“ (umělec je tak zaujat svou hrou, že si celý koncert sleduje jakoby špičky bot) v čele s My Bloody Valentine. Soustředili svou pozornost na neortodoxní, vrstvený zvuk kytar víc než na tradiční sekvenční kytarové melodie.
Kompozice často používá opakování motivů a subtilní přeměny s obrovskou dynamikou. V některých ohledech je hudba podobná hudbě Steve Reicha, Philip Glasse či Brian Ena, průkopníků minimalismu. Post-rockové skladby bývají typicky dlouhé a výhradně instrumentální, kdy za pomocí zabarvování, vrstvení a dynamiky hudba graduje.
Dvorními producenty postrockových umělců byli chicagští muzikanti John McEntire z Tortoise a Jim O'Rourke z Brise-Glace a Gastr del Sol byli uznávanými producenty mnoha kapel a jejich hlavním stanem se stalo kanadské město Montreal, kde řada kapel (Godspeed You! Black Emperor, A Silver Mt. Zion, Do Make Say Think či Fly Pan Am) u vydavatelství Constellation natáčelo své desky, kde post rock splýval s dalšími žánry jako chamber music, Vokály jsou v post-rocku velmi často vynechány; neznamená to však, že nejsou přítomny vůbec. Pokud jsou vokály do hudby zahrnuty, většinou jsou použity jako další nástroj.
Původně se termín "post-rock" používal k popsání hudby kapel jako Stereolab, Laika, Disco Inferno, Moonshake, Seefeel, Bark Psychosis či Pram, později se často využíval pro směs jazzu, kraut rocku a instrumentálním free jazzem nebo musique concrète a elektronikou obohacenou hudbu Cul de Sac, Tortoise, Labradford, Bowery Electric nebo Stars of the Lid a dalších amerických průkopníků žánru v Americe. Druhé LP Millions Now Living Will Never Die od Tortoise udělalo z kapely post-rockovou ikonu.
Hlavními představiteli žánru v jednadvacátém století se však stali skotští Mogwai (viz kapitola 23) a islandští Sigur Rós, jejicž album Með suð í eyrum við spilum endalaust (2008) dokonce vykázalo i komerční úspěch, v jejichž stopách se pak vydali třeba dnes uznávaní Bejrut a City of Caterpillar.
(pokračování příště)
P.S.: Tyto úryvky pocházejí z kapitol právě vydané knihy Neznámé slasti – příběhy rockových revolucí 1972-2012.
V jednotlivých kapitolách Neznámých slastí jsem si usmyslel vypátrat a popsat pěšinky, stezky a okresky mimo hlavní tah, po nichž rock ve svých špičkách i depresích od nástupu poslední opravdové rockové revoluce, tedy od vzniku (a rychlého soumraku) punku kráčel dál, odkud a kam se vracel, co přeskočil a kolem čeho se otřel.
Písně ptáků stěhovavých (2)
Hudba a cesta jsou nedělitelné jak siamská dvojčata, jak voda s rybou, jak dýchání s životem.
Mám-li sestavit jakési „top twnety“, budu se asi muset držet vlastního vkusu, rozhledu a momentálního rozpoložení, představy o typičnosti takových skladeb a zkusit vybrat zástupce dle minule nastíněné kategorizace. Proto následující soubor písní o cestách a cestování neberte jako sebestřednou definitivu. Těch skladeb je nekonečně a jistě každý z vás, sestavil by si jiný podle svého gusta.
7. America: Simon & Garfunkel
Jedna z nejkrásnějších a nejjímavějších písní „z cesty“. Prostý, leč melodicky geniálně vystaběný nápěv napsal Paul Simon v roce 1968 pro album Bookends. Verze zpola vypráví-zpola zpívá svým civilním, jen mírně melancholickým hlasem o tom, jak společně s dívkou Kathy (reálným předobrazem byla Kathy Chitty, s níž Simon chodil v Anglii v roce 1965) cestují autobusem z Michiganu přes Pittsburgh „objevovat Ameriku“. V poetickém textu jsou zmíněna ještě města Saginaw, ale především New Jersey Turnpike, tedy křižovatka, kde se z New Jersey odbočuje na New York. Simon použil volného verše, popsal detaily a postřehy z autobusu Greyhoud („Podívaje, tenhle chlápek vypadá jako špion/Foťák má v motýlku“), relativně běžnou jízdu v autobusu, pojídají koláčky značky Mrs. Kelloghová, chtějí si zapálit, jenže „poslední cigaretu jsem vykouřili před hodinou“. A pak přichází verš, v němž je ukryt klíč k písni, metafora beznaděje, smutku a odcizení: „Kathy, připadám si ztracenej řekl jsem/Ačkoli jsem věděl, že spí/Jsem prázdnej a bolavej/Já nevím proč/Počítali jsme auta na křižovatce New Persey Turnpike/Všechna jela objevovat Ameriku.“
8. Traveling Band: Creedence Clearwater Revival
K písni Johna Fogertyho a kapely Creedence Clearwater Revival z alba Cosmo's Faktory (1970). Není potřeba mnoho dodávat. Řítí se kupředu jako kamion, autobus, dodávka, v níž jede kapela na turné (hudebně poněkud připomíná Good Golly, Miss Molly od Little Richarda), v písni se „traveling band" ocitá na cestě do Memphisu a těší se, jak se po koncertu ponoří do nočního života. „Křižuju touhle zemí a hledám spřízněný duše,“ zpívá Roberty v hitu, který coby singl okupoval přední místa ve světových hitparádách.
9. Magical Mystery Tour: Beatles
Autorství písně je připsáno dvojici Lennon-McCartney, ale je zřejmé, že její podstatnou část napsal Paul. John prý “jen připsal kusy textu”. Dá se předpokládat, že to byly právě ony “magické” úseky, které z téměřpompézně vystavěné písně dělají psychedelický cirkus. Skladba se stala ústřední melodií stejnojmenného televizního filmu (u diváků I kritiky zcela propadl) a obrazově I zvukově ovlivněný surrealistickou poetikou, kteránejlépe vyjadřovala stavy a vize po požití LSD. ]Paul McCartney o skladbě říká:”Prožívali jsme tehdy velmi opojné časy, které byly opravdu trochu tajemné a čarovné.” “Roll Up! Roll Up!” zazní po úvodní famfáře a všichni ví, že si mají ubalit jointa. “A vydej se na čarovný tajemný výlet.” V textu je I narážka na tehdejší Lennonovu milovanou četbu, Tibetskou knihu mrtvých.
10. Riders On The Storm: Doors
Závěrečnou osmiminutovou Riders On The Sorm (Jezdci na bouři) ex-producent Ratchild označil za plesovou, snad kvůli jazzové náladě baladicky vystavěné skladby. Velmi melodický nápěv má silně autobiografický text. “Jezdci na bouři/V tomhle domě jsme se narodili/Do tohoto světa jsme byli vrženi/Jako pes bez kosti/Jako najatí herci.” Přes všecku pochmurnost, přece je to píseň o touze “někam zmizet”. Poslední skladba z posledního alba Doors s Jimem Morrisonem L.A. Woman, jedna ze zásadních písní všch dob.
11. Born To Be Wild: Steppenwolf
Skladbu, kterou napsal Mars Bonfire pro kapelu Steppenwolf známe hlavně coby ústřední melodii legendárního filmu Denise Hoppera Bezstarostná jízda (Easy Rider), dnes kultovní a svého druhu první road movie vůbec. Kapela skladbu, v níž se mimo jiné poprvé objevuje sousloví heavy metal (což je inspirace Burroughsovým románem Nahý oběd) nahrála už v roce 1967, hymnou všech motorkářů se stala až s uvedením ve filmu. „Nastartuj svoje motory /Namiř si to na dálnici /Hledám dobrodružství /A cokoliv nás potká na cestě/Má se stát// Vystřel najednou ze všech zbraní/A exploduj až do vesmíru.“
12. Ramblin’ Man: Allman Brothers Band
Slavnou skladbu o věčném tulákovi napsal kytarista Dick Betts v roce 1973 pro album Brothers And Sisters. V provedení drsného a zemitého zvuku kapely bratří Allmanů, má skladba švih i nápřah, refrén bývá považován za jeden z nejchytlavějších v rock´n´rollu vůbec, inspirace country zpěvákem Hankem Williamsem je zřejmá, „jižanské“ provedení bří Allmanů ji však posouvá do tvrdších poloh (zazněla také ve slavném filmu The Exorcist): „Můj táta by hazardér z Georgie/Chytil flintu za špatnej konec/A já se narodil na zadním sedadle autobusu/Na dálnici 41/Bože, já se jako tulák narodil.“
13. Walk On The Wild Side: Lou Reed
Snad nejslavnější Reedův hit pochází z alba Transformer z roku 1972. Pozoruhodné, že tohle mistrovské dílko vznikalo v produkci Davida Bowieho. Text je o několika ztracencích, kteří se sólově vydávají hledat štěstí do New Yorku, kde skončí v divoké pochybné čtvrti, v barech při chytlavém nápěvu pouličních holek. V písničce, kterou zdobí senzační saxofonové sólo, je plno narážek na reálie New York City včetně proslulé Faktory Andyho Warhola. V singlové verzi byly vydavatelstvím vypuštěny narážky na orální sex. „Holly byl z Miami, FLA/prostopoval celý Státy/Na cestě si vytrhal obočí a oholil nohy/A byla z něj ona: ´Což se, bejby, takhle trochu projít po tý divoký straně chodníku?´ A k tomu zpívaly pouliční holky ´tup-tu-du, tup tu du…´“
(Pokračování příště)
Beat pro vaše uši
Víkend na téma Kiss & Red Hot Chili Peppers
Kalifornští Red Hot Chili Peppers vystoupí 27. srpna na fotbalovém stadionu Synot Tip Arena v pražském Edenu v rámci turné ke své nové desce I'm With You. Prvně tu, myslím, byli v roce 1996(?) v den, kdy jsme hráli fotbalové semifinále s Francií a jelikož došlo až na penalty, nestihl jsem začátek a dostal se do rozporu s tehdejší drsnou ochrankou. Pak jsem si Kiedise a spol. užil ještě několikrát: nerad vzpomínám na jakýsi benefiční koncert o dva roky později v losangeleském klubu Hollywood Palace, na němž Red Hot Chili Peppers hráli jako „předkapela“ Neila Younga s Crazy Horse. Téměř komorní prostředí projektované podobně jako náš Lucerna Music Bar tehdy hodně rozhozené kapele „nastavil zrcadlo“ dosti nemilosrdně, ačkoli v tomto pádě šlo o „dolary“ na dobrou věc. Bohužel, zejména kytarista John Frusciante zdál se být jaksi duchem nepřítomný a na albech charismatický Anthony vztekle neintonoval a Flea z toho byl nešťastný. U nás hráli naposledy před šesti lety, ale „poprvé však svoji show představí pod širým nebem," těší se za pořádající agenturu Live Nation Petr Novák.
Je zcela jisté, že velkou část svého vystoupení budou hrát z loňského alba I´m With You (ve Svěženkách jsme jej průběžně poctivě přehráli celé), rozhodně zazní skladby Monarchy Of Roses, Brendan's Death Song, Look Around, Did I Let You Know a snad i Happiness Loves Copany, asi nejzásadnější kousky téhle desky v produkci věhlasného Ricka Rubina, která jednoznačně prozrazuje, že plážoví výtržníci dospěli do středních let a jejich neurvalá kříženec rocku a funku částečně zjemněl. Což napovídá, že dočkáme-li se od Red Hot Chili Peppers něčeho ještě tak výjimečného jako byla alba Blood Sugar Sex Magic či Californication, bude to nejspíš trochu jiná hudba. Ale kdo ví. Třeba jim mladý kytarista
Josh Klinghoffer, který koncem roku 2009 nahradil svého kamaráda Johna Fruscianteho, vdechne kapele novou krev.
P.S.: Během víkendu si budete moct při pozorném poslechu Beatu zajistit na Red Hot vstupenky!
Žhavý víkend doplní „papričky“ jiní, téměř modeloví pekelníci, totiž Kiss, mimo jné nejspš proto, že jeden ze zakládajících členů, baskytarista Gene Simmons oslaví 26. srpna své třiašedesáté narozeniny. Na rozdíl od Red Hot Chili Peppers mají američtí Kiss svou image vyřešenou: zdá se, že jiní už nebudou až do smrti, ačkoli zlí jazykové si z jejich vyplazených jazyků a malbách na šedesátiletých tvářích dělají – trochu po právu – psinu.
Gene Simmons se narodil jako Chaim Weitz (v hebrejštině vypadá jeho jmén takto: חיים ויץ); v izraelské Haifě, když mu bylo šest emigroval s matkou, maďarskou Židovkou do New Yorku. Mimochodem její dívčí jméno Kis (maďarsky Malá) se občas považuje za inspirací pro název kapely. V Americe si chlapec nechal změnit jména na Eugene Klein (odstud Gene). První kapela, v níž teenager Gene Klein hrál, se jmenovala The Missing Links a působila především v oblasti newyorského předměstí Long Island. Gene (už Simmons) se vedle studia živil porůznu příležitostnými kšefty – mimo jiné nakupoval a prodával komikové sešity „z druhé ruky“. Tehdy se stal členem úplně nové kapely Bullfrog Bheer (její jediné demonahrávky jsou ke slyšení na kolekci Kiss Box) a Gene proslul „polykáním ohně“ na pódiu. Další parta se jmenovala Wicked Lester, zde se Simmons poprvé sešel s kytaristou Stanley Harvey Eisen (Paul Stanley). V roce 1970 natočili album, které nikdy nevyšlo. Skutečným předobrazem Kiss se stala až další pokusná banda, do které Simmons a Stanley přizvali bueníka Peter Criscoula (Peter Criss), na inzerát ve Village Voice ještě odpověděl sólový kytarista Paul Frehley (ano, Ace Frehley) a Kiss byli na světě. Kapela měla velmi slušný lokální ohlas a v únoru 1974 nabídla svým stále početnějším fanouškům debutové album pojmenované prostě Kiss. Staley převzal roli zpěváka a |“toho vepředu“ a Simmons přišel s líčením podle vzorů z komikových příběhů o Black Boltovi.
Dál už je ta story notoricky známá a nepochybuji, že její nejrůznější peripetie budou o víkendu dopodrobna vylíčeny.
Zde jen doplníme, že letos 2. července kapela vydala nový singl Hell or Hallelujah coby předzvěst alba Monster chystaného na říjen 2012.
Kalumet strýčka Indiána: Romek Hanzlík, šéf festivalu Eurotrialog v Mikulově
(úterý, 19:00 – 20:00)
Původně člen hodně drsné punkrockové kapely FPB, později Už jsme doma už třináctým rokem uvádí (samozřejmě s týmem podobně zaměřených koleg) v život Festival Eurotrialog. Původně byl zaměřen na hudbu ze tří sousedích států – Česka, Slovenska a Rakouska. Již dávno se však neomezuje na umělce ze zakládajících tří států. Letos je například jednou z ozdob programu francouzská skupina Grabben Orchestra – osmičlenný soubor stojící na pomezí balkánské dechovky a pouličního umění. Ze Slovenska přijedou Živé kvety, z Rakouska Tankris. Dramaturgie festivalu po celý rok mapuje především českou nezávislou scénu a do Mikulova zve ty nejlepší, které objeví, aby se zde představili na jednom pódiu po boku zavedených umělců. Vedle stálic české scény (Jasná páka, Jiří Schmitzer, Ty syčáci, Květy) zahrají i vycházející hvězdy české scény Zrní nebo skupina Ahmed má hlad. Program doplňují také úplně nová jména, například Plumdumplings nebo Kolo kolo mlýnský. Nebude chybět ani skupina CCTV Allstar, mezinárodní seskupení (CZ, SWE, USA, GB, MEX) s hostem Matějem Ruppertem, která vystoupí místo plánované skupiny Neruda, potýkající se s personálními změnami.
Eurotrialog každoročně uvádí speciality, připravené exkluzivně pro festival. Příkladem je skupina Už jsme doma, která si pozvala spřízněné hudebníky z USA – skupinu Wolff and Tuba z New Yorku. Společně si připraví extra festivalový česko-americký set pouze pro jeden večer. Nepůjde o žádnou náhodnou akci, obě skupiny se dobře znají, ke společnému hraní však dochází poprvé. Koncertu v Mikulově předchází důkladná společná týdenní příprava.
Festival Eurotrialog Mikulov (24.–25. 8. 2012) věnují pořadatelé i hudebníci ruské skupině Pussy Riot: „„Rozhodně se stavíme na podporu vězněných hudebnic a jejich práva svobodného názoru a projevu. Po uspořádání květnového koncertu ‚Už zase zavítají muzikanty‘ se nám jeví jako další zviditelnění nespravedlivého věznění věnovat Pussy Riot náš festival."
Uši Vojtěcha Lindaura
(středa, 19:00 – 20:00)
Volá mi Petr Korál: „Nechtěl bys přijít ve středu do Uší?“ Inu, chtěl-nechtěl, už jsem to jednou z kolegou Korálem absolvoval a už si přesně nevybavuju, u které skladby jsem se dokladoval jako ohromný pitomec , neboť jsem ji nepoznal. A protože se s Korym známe už dvaadvacet let, tuší dobře mé slabé stránky – co když budu zase za hlupáka? Co si posluchači pomyslí o mém řečňování v Klenotnici a ve Svěženkách a machrech?! Má to naučené a vůbec tomu nerozumí! Aha! Ale nakonec jsem řekl se připravím a že tedy přijdu, ovšem pod podmínkou, že mi bude napovídat. Tak až budu poznávat a mluvit, o všech písních, co mi Petr pustí, věřte mi asi tak jak plzeňským „právníkům“. Znám totiž otázky dopředu.
Soutěž
Pavel Váně a Bronz: Best Of…
Milí páteční soutěžící!
Až v pátečním vysílání dozní tuplák, tedy dvě po sobě jdoucí písně Pavla Váněho, bezodkladně volejte do studia! Na první tři z vás čeká album kapely, kterou „věčný mladík“ moravský rocker založil po odchodu z Progres 2 v roce 1980. Dalšími členy Bronzu se po rychlém vystřídání několika hudebníků stali klávesista Daniel Forró, který po svým občanským jménem Karel Horký hrával s Váněm v Progres 2, a perkusionista Richard Lašek Skupina hrála pouze v tomto tříčlenném obsazení, o basovou linku se střídali Forró na klávesy a Váně na baskytaru. Lašek nebyl klasickým bubeníkem a postupně si vypracoval svůj vlastní, osobitý styl. První koncert Bronz odehrál zřejmě 11. března 1981 Koncerty se skládaly ze dvou částí. V první polovině kapela hrála „jednodušší bigbít – snad místy až s lehkým punkovým nádechem“,[3] druhou část vystoupení zabralo audiovizuální pásmo Zimní království opět ovlivněné art rockem, ale i novou vlnou či folkem. Před svým zákazem stačil Bronz vydat jediné LP Zimní království. CD Best of z roku 2007 obsahuje skladby jak z tohoto LP tak i řadu dosud nevydaných písní.
Tak hodně štěstí!
A to je pro dnešek všecko.