Jeden z nejvýraznějších českých rockových kytaristů Stanislav Kubeš zvaný Klásek se narodil 4. 3. 1952 v Praze. Po začátcích v různých amatérských formací a kapelách Benefit, Eminence a Respekt vstoupil v roce 1975 do doprovodné kapely Jiřího Schelingera, kde působil až do zpěvákovy smrti roku 1981. Po čtyřech letech strávených v SLS Leška Semelky byl pak po šestnáct let kytaristou ETC. Vladimíra Mišíka. Od loňského roku je nedílnou součástí allstars bandu T4. Kromě muziky je jeho životním koníčkem technika, je nadšeným milovníkem letadel historických i současných. Pouhým pohledem na oblohu s jistotou identifikuje typ jakéhokoliv letounu hřímajícího právě nad jeho hlavou.
Začínal hrát po tancovačkách s prvními kapelami jako Wizards, Feeling Free, Eminence nebo potom Benefit, a Respekt, hrál samozřejmě převzaté věci od Deep Purple, Uriah Heep, Led Zeppelin a dalších. „Sem tam se mi z toho něco líbilo, ale nikdy jsem tomu moc nepropadl. Hardrock mě nikdy moc nefascinoval,“ tvrdí s odstupem času.
Na dobu s Etc… vzpomíná velmi rád podobně jako na léta strávená s Františkem Ringo Čechem a především Jiřím Schelingerem, rozhodně raději než na své angažmá u Leška Semelky. „Moje nejoblíbenější deska s Etc… je Nůž na hrdle. Vznikla v období, které pro mě bylo strašně stresující, potkaly mě tenkrát velice smutné rodinné události. Moc nerad na tu dobu vzpomínám, ale přesto jsem se dokázal vybičovat k věcem, které jsem tam nahrál a za kterými si stojím. Navíc mám pocit, že tahle deska díky studiu Sono a Pavlovi Karlíkovi dopadla velice dobře i zvukově."
Devatenáctý den měsíce září roku 2002 si pamatuje dobře: v tento den měla v Malostranské besedě koncertní premiéru kapela „T4“ , v níž se spojili čtyři vynikající čeští muzikanti: klávesista a zpěvák Roman Dragoun, baskytarista Vladimír „Guma“ Kulhánek, kytarista a zpěvák Stanislav „Klásek“ Kubeš a bubeník Martin Kopřiva. Hned od začátku byli označování za superskupinu a plány byly dalekosáhlé. „Kapela je dokladem toho, že když se dá dohromady několik výrazných hudebních osobností, může to milovníkům prvotřídního českého rocku přinášet moře radosti,“ tvrdil tehdy. Jenže… jenže se to nějak, čertvíproč, zaseklo. Třeba nám to Standa vyjeví v Rockerově ránu.
Vojtěch Lindaur - Beatová rozhledna