Michael Kocáb dnes slaví životní jubileum! 

 

Projděte si společně s ním jeho nejvýznamější skladby

 

Michael Kocáb právě dnes slaví významné životní jubileum! To je mimo jiné skvělá příležitost k ohlédnutí za jeho nejvýznamějšími hudebními počiny a to jak těmi sólovými nebo s kultovním Pražským výběrem, tak písněmi, které jeden z nejvýraznějších mužů tuzemského (nejen) kulturního života složil pro jiné interprety.

 

Z takřka šedesátí skladeb, které v červnu vydal Supraphon na trojalbové kompilaci Zlatá kolekce / Povídali, že mu hráli, vybíráme necelé dvě desítky,  mezi nimiž nechybí hity jako Pražákům je hej, Stáří, S cizí ženou v cizím pokoji, Karel nese asi čaj nebo Kocábova společná píseň s dcerou Natálií So Changes Go a další. To vše s originálními a často také velmi otevřenými komentáři umělce nejen k jednotlivým písním, ale také k albům, z nichž pocházejí, navíc doplněné dobovými klipy. Materiál je volně k užití.

 

 

CD1

LP Straka v hrsti 1982: Těžko napsat o této desce něco, co již nebylo jinými daleko kvalifikovaněji popsáno. Je to bezesporu nejvýznamnější LP Pražského Výběru v sestavě Kocáb, Pavlíček, Čok, Hrubeš a Tomek. Je ale také mimořádně účinnou svěrací kazajkou. Veškerá naše následná tvorba je totiž  posuzována prizmatem Straky v hrsti a je opakovaně konstatováno, že dobře…., ale Straka v hrsti to není. Straka v hrsti tím rozpoutává zajímavý syndrom: člověk začíná žárlit sám na sebe: „Pose….te se, no tak to není Straka v hrsti, ale já si za novým albem stojím víc,“ říkám si v duchu. A hlasitá odpověď zní: „Víc, nebo míň, ale Straka v hrsti to neníJ.“

 

Hrabě X: Co dodat? Tuším, že to byla moje první pecka druhé, novovlnné a taky nejslavnější etapy kapely. Skladba hororrově-monumentální, ale natolik ohraná, že mi někdy dělá vážné potíže ji znovu interpretovat. Nicméně posluchači ji neustále vyžadují a jsme jí za hodně vděční.

 

 

Pražákům je hej: Tento megahit dal vzniknout druhému stejnojmennému celovečernímu filmu o naší kapele, který jsem režíroval společně s Karlem Smyczekem. Ale i Věra Chytilová použila „Pražáky“ ve svém nádherném filmu Praha – neklidné srdce Evropy. Píseň je všeobecně známou odrhovačkou a text F. R.Čecha byl v pořadí již druhým. Ringo nejprve napsal: „Protrhla se hráz u rybníka, všichni utíkaj, ajajajaj,“ ale komouši to zatrhli s odůvodněním, že když „nám s tátou, nám je však hej, bydlíme nad rybníkem“, tak jsme asi exponenti západní buržoazie, která má na to, aby si stavěla domy nad rybníkem. V podtextu však byla obava, aby se neprotrhla hráz socialismu, která se pak ovšem protrhla. 

 

 

LP Výběr 1987: Druhá řadová deska PV, která se ve vnímání posluchačů částečně propojila se Strakou v hrsti. Po emigraci Jiřího Hrubeše do Anglie nastoupil k bubnům Klauda Kryšpín. Jiří Tomek se také někam vytratil. Album obsahuje řadu dalších hitů kapely, které hráváme dodnes.

 

Člověk bez talentu: Název této písně vyjadřuje i smysl textu. Je to nářezový big beat a mám ho rád.

 

 

Snaživec: Kultovní píseň v pravém smyslu slova. Temná, podmaňující a dodnes každý její verš odhaluje různé poklesky mocných a vlivných tohoto světa. Píseň hrajeme po celé období skupiny, a kdykoli si dosadím za snaživce nějakého současného mocipána, sedí to.

 

 

Vymlácený rockový palice 2007: Po přerušení činnosti PV v roce 2006 za okolností, které byly mnohokrát popsány, jsem založil Pražský Výběr II a natočil toto album, jakož i DVD ze živého koncertu. Na albu se poprvé objevuje australský kytarista Glenn Proudfoot, basista Richard Scheufler a dále Klauda Kryšpín a zpěvačka Zlata Kinská. Ačkoli to byla jen krátká etapa, myslím, že hudba, kterou přivedla kapela na svět, stála za to.

 

Amen: Svůj protikorupční tah jsem začal dávno před našimi vládami. Poslechněte si to. Harmonie vyjadřují moji oscilaci mezi jednokilovkami a podivnou harmonii, která je na hony vzdálená harmoniím, které se donedávna vyskytovaly v pop music. Donedávna proto, že už jsem poslední dobou párkrát zachytil velmi zajímavé harmonické obraty v současném světovém popu.

 

 

Buch štempl sem: Tak tohle je moje současná No.1. (Samozřejmě mluvím jen o své vlastní tvorbě. V tvorbě světových autorů mám jiné jedničky, tak nafoukaný zase nejsem.) Zejména v živém provedení má skladba zvláštní podmanivost také vzhledem ke skvělému výkonu Zlaty Kinské. Mám rád také závěrečný speciál, který jsme docela dlouho cvičili.

 

 

CD2

V penzionu Svět 1988: Z mé spolupráce s Petrem Hapkou a Michalem Horáčkem vzniklo několik kultovních šlágrů. Jaksi mimochodem jsem se dostal do polohy šansoniéra. Nepočítal jsem s tím a ani jsem to nijak zvlášť nereflektoval. Teprve v posledních letech mi blíže došlo, jak velkou rodinu příznivců a obdivovatelů si tvorba této dvojice našla, a jaký úspěch s tím dodnes slaví.

 

Stáří: Stáří mě obdarovalo spoluprací s Josefem Kemrem, za což jsem velmi vděčný. Byl to skvělý a statečný muž. Píseň je nádherná a v posledních letech ji často zpívám doma i na Slovensku. „Už obloha se kaboní jak zlopověstné znamení“… to je tak podmanivý začátek, že mě okamžitě uvede do atmosféry, a další pokračování je již pro mne jakousi samozřejmostí. Žádná tréma, žádné obavy z chyb... samotná podstata písně mě přes to všechno přenese.

 

 

S cizí ženou v cizím pokoji: Má absolutně nejhranější píseň. Tu zná snad každý. Určitě i zásluhou lechtivého názvu, ale vysoká kvalita hudby i textu je opět nesporná. Kamkoli přijdu, tak to na mne lidé pokřikují, či chtějí, abych ji zanotoval. Svého času ji použil i Bolek Polívka k tomu, aby po čtyřletém zákazu opět přivedl Pražský Výběr do své Manéže.

 

 

Povídali, že mu hráli 1988: Mé první sólové album, které zčásti vychází z hudebního pojetí rockového PV, ale také rozšiřuje obzor mé tvorby směrem k populární hudbě. I na této desce jsem spolupracoval s textařem Michalem Horáčkem, ale mám tam i text od Jiřího Suchého a Josefa Novotného.

 

Sebastián: To je jedna z mých písní, která se dočkala značné obliby a řady remaků. Nazpíval jsem ji s Lucií Bílou, s Matějem Ruppertem, nazpívala ho i moje dcera Natálka, Ondra Ruml, Jan Sklenář a další. Svoji hudbu hodnotit nebudu, ale Horáčkův text určitě patří mezi jeho vůbec nejlepší.

 

 

Já rasisty neměl nikdy rád: Další z mých písní, která, myslím, příliš nezestárla. Je to v podstatě výběrovka a také jsme ji na koncertech PV hrávali. Její text je také jediný, který jsem si albu napsal sám. Paradoxně jsem si touto písní přivolal svoji budoucí funkci ministra pro lidská práva, ve které jsem rasismus řešil velmi často.

 

 

Sny spravedlivých: Nepříliš známá píseň na text Michala Horáčka, patří ale mezi mé životní písně. Ponurá atmosféra, trochu jako z Dostojevského, hovoří o temných propastech lidské duše. „Chci koupit si klid, dát mu řemen jak psa ho vlíct.“ Klid je tedy možná na prodej, ale: „Ve spánku lhát si, to nezvládámJ.“

 

 

Za kyslík 2002: Má druhá sólová deska vznikla až v mých 48 letech. Je to možný? To je ostuda. Co jsem dělal? Kde jsem chrápal? No jo. Přišla mi do toho Sametová revoluce, poslancování ve Federálním shromáždění ČSFR, odsun sovětské armády, manželství s Marshou, tři a nyní již čtyři krásné děti, 12 let poměrně těsné spolupráce s Václavem Havlem, nový vztah s Lejlou a frnk, čas někam vyprchal. Nelituji toho, byly to důležité, ba i nejdůležitější věci, ale… teď mám v hudbě co dohánět. Na této desce jsem si napsal hudbu a všechny texty sám, ale na aranžích jsem spolupracoval s Tomášem Kymplem. Zpívá se mnou Dan Bárta, Vilém Čok, Zlata Kinská, Míša Zemánková, dcera Natálka a můj malý syn Miki.

 

Léta běží: Opět téma ubíhajícího času. Obávám se, že už toto téma z hlavy nedostanu. Na píseň byl vytvořen velmi nákladný a pěkný klip se soškami z děl H. Bosche a S. Dalího. Tancuje v něm Adélka Srncová a můj malý Miki.

 


 

Excalibur 2004: Jednou jsem také přijal roli v muzikálu. Bavilo mě to, ale úplně mě to odvedlo od vlastní práce. Pavlíčkův Excalibur režírovaný Vladimírem Morávkem byl vydařeným rockovým muzikálem, a tak jsem se rozhodl alespoň dvě písně dát na tuto kolekci. Hlavní role připadly kromě mé maličkosti Lucii Bílé i Vondráčkové, Kamilu Střihavkovi, Vilému Čokovi, Danielu Hůlkovi a mnoha dalším.

 

Mor na ty vaše hrady: Vzpomínám si, jak jsem musel zhubnout 10 kg, jak jsme do úmoru zkoušeli choreografii na tuto píseň, jak naše nekonečné a vyčerpávající úsilí oceňoval Vladimír Morávek slovem „šikulkové“, jak jsem chodil odpočívat do maskérny při nekonečných převlecích, jak probíhala při snižování počtu repríz bitka o nasazení do představení mezi alternacemi atd., atd.  „Mor na ty vaše snahy udělat co nejlepší představeníJ.“

 

 

 

CD3

Nejdřív je trénink: U téhle písně, podle které se jmenuje celé album Jiřího Korna, mám hodně rád refrén a aranž à la Pražský Výběr. Docela bych ji hrál i na koncertech Pražského Výběru nebo na svých. Nevylučuji, že se k ní ještě někdy vrátím. Vzpomínám si, že k těmto oběma peckám pro Jirku jsem si nahrál lehce slapovou basu a el. bicí sám ve své ložnici, protože v tehdejší klatbě jsem neměl možnost se do studia vůbec dostat. Vlastně jsem si nahrál sám celý základ. Jirka Korn to skvěle zazpíval.

 


 

Karel nese asi čaj: Karla jsem napsal v době zákazu Pražského Výběru. Stal se z něj hit a dočkal se mnoha remaků. Dokonce ho nazpíval i Karel Gott. Jednou asi ze srandy vydám CD jenom s touto jedinou písní od různých interpretů. Korn s Čokem ovšem nazpívali originál nepřekonatelně.

 

 

So Changes Go: Má dcera Natálka nacvrlikala ve 14 letech překvapivě vyspělým způsobem CD Fly Apple Pie, které jsem pro ni napsal a které si celé otextovala. Natálčin zpěv v této písni je jednoduchý a podmanivý. CD jsme natáčeli doma a vzpomínám si, jak jsem ji ráno tahal z postele a ona zpívala ještě v pyžamu. Nechtělo se jí, bránila se, smlouvala, ale vždy nakonec poslechla. Ovšem, aby bylo jasno. Nenutil jsem ji násilím, ani nepřivazoval k mikrofonu, jako starý Beethoven Ludwiga k noze od piána. Jen jsem jí laskavě vysvětloval, že když se bude pořád na něco vymlouvat, dokončíme desku v jejích padesáti letech.

 

 

Jednu malou: Lucii Bílou považuji za velkou osobnost naší populární hudby. Nazpíval jsem s ní v minulosti řadu našich písní. Od Sebastiána, přes Pražáky, Rasisty, či různé muzikálovky až třeba k Cizí ženě. Ale tuto píseň jsem složil speciálně pro nás dva. Lucku mám  osobně rád a stále plánuji, že jí na stará kolena napíšu celé album. Díky za krásnou spolupráci, Lucko.

 

 

10 Years After: Tato píseň je tak trochu o mně.

 

Ač se však tak osudově nevnímám,

když je mi smutno,

rád se nad sebou

při této písni dojímám.

 

Tomáš Kympl složil krásnou melodii na hořkobolný text Tomáše Belka a Petr Kolář to zazpíval skvěle. Svého času jsem všichni tři spolupracovali na albu Velvet Revolution, které se mi dodnes líbí. Petr Kolář na něm zpívá skvěle.