Psal se rok 1985, Doro byla se svou kapelou Warlock v Londýně a připravovala se na velmi důležitý den. Setkání s agenty a hraní před zástupci firmy, která jim měla zaručit budoucnost jako profesionálním muzikantům.
„Ten den jsem byla trochu nervózní a tak jsem vyrazila do města, vlezla do první hospody a tam v rohu seděl Lemmy. Byl sám, kouřil a pil svou oblíbenou whisky s colou. Nejdřív jsem se nemohla ani hnout ani dýchat. Jak šel večer dál, dali jsme se do řeži a těch panáků bylo tehdy opravdu moc. Když druhý den přišla na vystoupení, bylo mi tak zle, že jsem nebyla schopná zpívat a co bylo horší, nepamatovala jsem si texty. Všichni byli v šoku z toho co se odehrává na podiu a když jsme skončili říkali mi, to je tvoje profesionální sebevražda. Ty jsi zničila celou svou kariéru. Tady končíš. Já se nezmohl na nic jiného než omluvu. Když jsem řekla, lidi je mi to líto, potkala jsem Lemmyho. Můj idol si se mnou dal pár panáků a takhle to dopadlo. Když se všichni přestali smát, vzali mě na milost. Lemmyho pověst byla omluvou.“
