Carl Palmer´s ELP Legacy zahrají v Jablonci

Pro Českou republiku potvrdil jen jeden exkluzivní koncert, který odehraje ve čtvrtek 21. 2. v Jablonci nad Nisou, v Eurocentru. Show pojal jako hudební oslavu kultovní progrockové formaci ELP. „Skupina jede na všechny válce. Nikdy nezněla lépe,“ pochvaluje si Palmer a dodává: „Fanouškové mohou očekávat největší hity ELP vedle několika epických kusů skupiny.“ Stejně jako během svých předchozích sólových turné, Palmer představí nové, odvážné aranže neoblíbenějších kompozic ELP, které doplní skladby dalších autorů.

Carl Palmer ELP Legacy vystupuje jako power trio, ve kterém po boku bubenické legendy vystoupí kytarista Paul Bielatowicz a baskytarista Simon Fitzpatrick. Poprvé se speciálním hostem skupiny stane zpěvák Lino Vairetti z italské progrockové kapely Ossana. 

Vstupenky k sezení i ke stání jsou v prodeji v pokladně a v on-line obchodu pořádajícího Eurocentra, v cenovém rozmezí 290–490 Kč. Studenti a ZTP mají 50% slevu na uvedeném vstupném.

Více informací zde 

Carl Palmer

BIOGRAFIE

 

Carl Palmer je jedničkou mezi bubeníky. Naprostý profesionál, brilantní v technice a dynamický během vystoupení. Uchvacuje publikum téměř čtyři desítky let jako člen skupin, které se významně zapsaly do historie rockové hudby: The Crazy World Of Arthur Brown, Atomic Rooster, Asia a Emerson, Lake & Palmer. Díky své nevídané rychlosti a mistrovskému ovládnutí bicích, kombinovaných s nakažlivou profesionalitou si zabezpečil místo síni slávy rockových bubeníků.

 

Carl Frederick Kendall Palmer se narodil 20. března 1950 v anglickém Birminghamu. Od začátku bylo jasné, že hudba je pro mladého Palmera prioritou. Jeho dědeček hrál na bicí, jeho babička byla houslistkou v symfonickém orchestru, jeho matka hrála na několik hudebních nástrojů a jeho otec poloprofesionálně zpíval a hrál na kytaru a na bicí. V této rodině, kde i jeho bratr hrál na housle a bicí, Carlova náklonnost k hudbě vyplynula vlastně samozřejmě a plynule pokračovala studiem klasických houslí.

Jak Carl stárl, jeho zájmy se začaly rozšiřovat. Avšak zásadním momentem pro něj bylo shlédnutí filmu Drum Crazy, v němž jej naprosto uchvátil legendární bubeník a band leader Gene Krupa ztvárněný hercem Salem Mineem. On a bubenická legenda Buddy Rich, který se později stal blízkým Palmerovým přítelem, byli pro budoucí rockovou hvězdu profesními vzory. Ke svým jedenáctým narozeninám Carl dostal novou bicí soupravu a bezprostředně poté se začal nástroji věnovat. Po další tři roky docházel k místnímu učiteli Tommymu Cunliffeovi, hrál v rozhlasovém orchestru the Midland Light Orchestra a v tanečním orchestru svého otce.

 

Ve čtrnácti letech Palmer získal svůj první profesionální post: šestiměsíčního angažmá u The Mecca Dance Bandu s výplatou 23 liber týdně. V patnácti se spolu s kytaristou Richardem Kingem, basistou Lenem Coxem a zpěvákem Geoffem Brownem upsal nahrávací společnosti Motown. Jejich skupina, která se vyvinula z rythmandbluesové kapely The King Bees byla později známá jako The Craig. Na začátku roku 1966 manažer Alan Clayton skupinu představil producentovi Larrymu Pageovi, který v ní zahlédl potenciál. Nahrál s ní singl, na jehož první straně se objevil cover amerického hitu A Little Bit Of Soap od The Exciters a na druhé straně nechal prostor Brownově skladbě Ready Steady Let’s Go. Page překvapivě nebyl spokojen s Palmerovým přednesem a na nahrávku vybral studiového hráče Mitche Mitchella (který se později stal slavným v The Jimi Hendrix Experience). Palmer později uvedl, že ho tato zkušenost velmi poučila ve věci „těsnějšího“ hraní a ladění bicích.

 

Šestnáctiletý Palmer, se už jako uznávaný muzikant, připojil ke skupině Chris Farlowe and the Thunderbirds, které produkoval Mick Jagger a kde vystupovala taková esa jako kytarista Albert Lee (budoucí hráč Erica Claptona, Alberta Lee, Emmylou Harris, Dolly Parton či Billa Wymana) a klávesista Dave Greenslade (později hrající se skupinou Colosseum).

 

O dva roky později Palmer nastoupil u The Crazy World of Arthur Brown a zažil se skupinou její absolutní vrchol následující po oslnivém singlu Fire. Umístění ve světovém Top 10 a tíha úspěchu se podepsaly na formě skupiny, která vyvolala personální změny. Palmer do The Crazy World nastoupil v době, kdy hráli s největšími současnými jmény včetně Grateful Dead, Iron Butterfly a Jimiho Hendrixe. Koncerty byly bombastické, s pyrotechnickými efekty na hranici šílenství a s výstřednickým Brownem v hořícím azbestovém obleku. Palmer show v Circus Magazine popisuje takto: “Nevím, jaké publikum bylo. Neviděl jsem jej přes Arthura Browna. Měl jsem oblečeno příliš mnoho masek, bylo zde příliš mnoho stroboskopů. Publikum nebylo možné srovnat s nikým jiným a s tak vizuálně poutavým Arthurem jste nikdy neměli v kapele šanci. Pozornost publika se soustředila jen na Arthura. Tleskalo, když si zapálil svou ohnivou helmu.“ Pokračující tlak, problémy managementu, zravotní potíže a osobní konflikty pak odvedly své dílo. S Brownem zbaveným iluzí se dalo čím dál hůř vyjít a skupina se rozpadala. Proto se Carl s neduživým klávesistou Vincentem Cranem vrátili do Spojeného království, kde založili Atomic Rooster.

 

S Atomic Rooster se teprve Palmer dočkal prvního opravdového úspěchu. Média a fanoušci přijali Cranea, Palmera a zpěváka a baskytaristu Nicka Grahama v době popularity progresivního rocku. Palmer předváděl svá brilantní sóla a jeho pověst bubeníka fenomenálních schopností a závratné rychlosti začala stoupat.

 

Na jaře roku 1970 se v Palmerově životě stala událost, která změnila jeho život. Zatelefonoval mu klávesový virtuóz Keith Emerson, který stavěl s Gregem Lakem, zakládajícím členem King Crimson, novou skupinu. Poté, co hudebníci neúspěšně otestovali několik bubeníků, obrátili se na Palmera. Ten si však nebyl jistý, zda chce opustit rostoucí úspěch Atomic Rooster. Neochotně potvrdil setkání a zkoušku a (díky bohu) se dostavil.

 

Trio nejdříve odehrálo repertoár Emersonových The Nice a crimsonovských standardů včetně skladeb Rondo a 21st Century Schizoid Man. Všichni tři popisují, že při prvním společném hraní měli „magický pocit“. Session všechny uchvátila a Palmerovi bylo nabídnuto angažná přímo na místě. Palmer stále ještě nebyl přesvědčený, avšak sdělil, že o věci popřemýšlí. Po druhé vynikající zkoušce následujícího dne Carl Palmer přijal nabídku a stal se členem skupiny. Bezprostředně poté Emerson, Lake and Palmer (ELP), médii označovaní jako „superskupina“ vstoupili do hudebního světa s velkými nadějemi.

 

V srpnu 1970, během doby, kdy pracovali na materiálu na svém první album, ELP odehráli svůj první koncert Plymouthu a vzápětí odcestovali na legendární Isle of Wight Festival, kde odehráli set obsahující strhující aranž Musorského suity Obrázky z výstavy (Pictures At An Exhibition) s obrovským ohlasem, který z kapely rázem učinil hvězdy současné scény.

 

Během následujících měsíců ELP dokončili eponymní debutové album, které okamžitě po listopadovém vydání slavilo úspěch, na anglické hitparádě obsadilo páté místo a na americkém žebříčku místo 20.

 

Avšak teprve nové album Tarkus, vydané náslujícího roku, bylo pro ELP řádnou zkouškou soudržnosti. Členové se v materiálu vydávají do neprobádaných končin. Emerson, plánující další experimentování s možnostmi symtezátoru Moog přichází s netradiční rozsáhlou skladbou a Palmer přináší neobvyklou bubenickou figurou, kterou by si do ní přál včlenit.

Následují hádky všech členů, které však nakonec vyústí ve vydání alba, dle mnohých definujícího zvuk ELP. Album se vyšplhá na první příčku britské hitparády a v Americe obsadí desátou laťku.

 

Po nabitém světovém turné se ELP vracejí do studia a nahrávají další působivý počin, zvaný Trilogy, který dopřává všem třem osobnostem vyrovnaný prostor. V roce 1973 se ELP vydávají na koncertní turné a Carl také přichází do londýnské Guildhall School of Music, aby studoval klasickou hru na tympány. V tomto roce se pak ELP také vracejí do studia, kde nahrávají nosné album Brain Salad Surgery, obsahující nosné skladby Karn Evil 9, Still You Turn Me On a Jerusalem. Ty podpořila přepracovaná verze Toccaty argentinského skladatele Alberta Ginastery s jedněmi z nejúžasnějších Palmerových příspěvků včetně světově prvního sóla na elektrické bicí. Palmer dodává: „Každý si myslel, že to jsou Emersonovy klávesy, avšak ve skutečnosti šlo o mé elektrické bicí, vyrobené na zakázku v Londýně.“ Nahrávka byla tak úžasná a nevídaná, že ji schválil i sám Ginastera.

 

Následovalo neskutečné turné, při kterém legenda ELP, postavená na muzikanstských dovednostech členů, dále narůstala, jak dokazuje i epické živé trojalbum Welcome Back My Friends To The Show That Never Ends, vydané v srpnu 1974. Po čtyřech letech, kdy si kapela na konto připsala pět alb a stovky odehraných koncertů, rozhodli se hudebníci přerušit společnou činnost, aby získali čas na zotavení i na své další projekty. 

 

Popravdě, velkou část materiálu vytvořeného v tomto období ELP později použili v albech Works, Volume I. a Works, Volume II. Poté, co se skupina opět sešla na práci na dvoualbu, dohodla se, že každému z členů bude patřit jedna strana desky s tím, že čtvrtá strana bude prezentovat band jako celek. Carl Palmer na svou stranu desky přispěl vedle vlastních skladeb, včetně LA '74, natočené s kytaristou Joem Walshem z Eagles, také nahrávku, kde doprovází big band s band leadrem Harrym Southem, pianistou, který se proslavil v 60. a 70. letech. Opravdovou perlou tohoto období je však epický kus Concerto for Percussion, který bohužel musel čekat patnáct let, než byl konečně vydán. Po tomto dvojalbu a grandiózním a přelomovém turné se skupina naposledy vrátila do studia k práci na albu Love Beach. Následovalo orchestrální turné In Concert, které odkazovalo na Works a superskupina se potichu vyklidila z hudební arény. 

 

Po rozpuštění ELP Carl Palmer založil vlastní skupinu PM, do níž vedle Erika Scotta a Barryho Finnertyho na pěvecký post dosadil Todda Cochrana ze skupiny Automatic Man a bluesového kytaristu Johna Nitzingera. Skupina vydala v roce 1980 album nazvané 1:PM, vydané pouze v Evropě. Krátce poté, vzhledem k tomu, že nezaznamenalo větší úspěch, se formace rozpadla.

Příležitost zaklepala na Palmerovy dveře znovu v roce 1981. Brian Lane navštívil Palmera s nápadem sestavit superskupinu pro Geffen Records. Údajně jedním z jeho prvních pokusů bylo spojit Palmera se zpěvákem a baskytaristou Johnem Wettonem (U.K., King Crimson), klávesistou Rickem Wakemanem (Yes) a kytarovým esem Trevorem Rabinem (Rabbit, Manfred Mann and later Yes). Tento plán však ztroskotal na Wakemanovi. Ideou stále zapálený Lane představil Johna Wettona kytaristovi Yes, Steveovi Howeovi. Když se zdálo, že by toto spojení mohlo fungovat, přivedl Palmera Geoffa Downese (The Buggles, Yes) pro doplnění sestavy. A zrodila se Asia.  

 

Nahrávání se skupinou Asia a vystupování pod společnou hlavičkou spíše než jako fúze samostatných osobností bylo pro Palmera novinkou. „Snažili jsme se zvuk vytvořit společně, spíš než být projektem individualit,“ říká Palmer. V roce 1982 skupina vydala eponymní album a podpořila je malým turné. Palmer a Wetton se nechali slyšet, že ve studiu měli pocit, že vzniká něco výjimečného, avšak nikdo nebyl připravený na to, co se stalo pak. Asia přes noc vyrazila na první příčky žebříčků. Po celém světě se prodalo 7 milionů kopií alba. Singly Heat Of The Moment, Only Time Will Tell, Wildest Dreams a Sole Survivor vévodily hitparádám po měsíce. Asia perfektně vystihla svou dobu. „Byli jsme unikátní,“ potvrzuje Palmer. „Asia byl anglický rok s technickým pojetím, tedy sofistikovaný rock kombinovaný s melodiemi a singly. To bylo v té době tabu. A i dnes takovou hudbu stěží uslyšíte.“

 

Po vyčerpávajícím osmnáctiměsíčním turné své postavení na scéně Asia potvrdila druhým albem Alpha, které zabodovalo dvěma hity: Don't Cry a The Smile Has Left Your Eyes. Neviditelný tlak, který šel ruku v ruce s fenomenálním úspěchem, začal naznačovat, že dny další superskupiny se chýlí ke konci. 

 

Nátlak ze strany managementu a osobní neshody hudebníků vyústily v náhlý odchod Johna Wettona v roce 1983. Pro smluvené živé vysílání v MTV Asia přizvala ke spolupráci Palmerova přítele z dob ELP Grega Lakea. Krátce poté, co se Lake vydal opět vlastní cestou, skupina přivítala zpět Wettona, avšak nadobro skupinu opustil Steve Howe. Na třetím albu Astra po Howeovi převzal post Mandy Meyer, leč album ve srovnání s předchozími deskami dosáhlo zlomkového úspěchu. Plánované turné bylo zrušeno a hudebníci se vydali po vlastních cestách.

 

V roce 1988 se na Palmera osud znovu usmál, když dostal nabídku spolupracovat opět s Keithem Emersonem v nové skupině kalifornského zpěváka a basisty Roberta Berryho. 3, jak se nazvali, vydali své jediné albm To The Power Of Three u Geffen Records. Ačkoliv skupina obdržela solidní vysílací čas a uskutečnila vydařené klubové turné, o její nahrávku byl jen nepatrný zájem. Skupina se rozešla na začátku roku 1989.

 

Později v roce 1989 znovu Asia vztyčila prapor na společném stadionovém turné s Beach Boys. Carl Palmer a John Wetton pro tuto příležitost najali Johna Younga a Alana Darbyho. Povzbuzeni ohlasem, naplánovali ještě podzimní turné, pro nějž k účasti přesvědčili i Geoffa Downese.

Doufajíce ve fanouškovský zájem o další album, skupina sestavila horečnatý koncertní program zahrnující účast kytaristy Pata Thralla. Turné po Německu, Spojeném království, Japonsku, Brazílii a Rusku byla napněna úspěchem. Ruská vystoupení vyšvihla skupinu znovu do výšin, které byly pro budoucí generace zaznamenány na CD a videonahrávce Asia Live in Moscow. Během doby, kdy se skupina přpravovala na nové album, John Wetton se rozhodl z rozjetého vlaku vystoupit. Carl Palmer se vzápětí chytl okamžité příležitosti ke zvovuvzkříšení ELP.

 

Původně skupina zamýšlela jen napsat a nahrát filmový soundtrack, avšak původní chemie mezi členy stále zřetelně fungovala tak, že se muzikanti posléze dohodli na vytvoření nového alba. Po smlouvě s nově vzniklou společností Victory Records, se ELP v roce 1992 ohlásili s Black Moon, produkovaným Markem Mancinou. Po nahrávce přišlo na řadu ambiciózní turné. K všeobecnému překvapení byly koncerty vcelku úspěšné a od léta 1992 pokračovaly až do následujícího roku. „Věděl jsem, že budeme O.K. Ale nikdy jsem nesnil o tom, že by to mohlo být tak velkolepé,“ vzpomíná Palmer.

ELP se vrhli do studia, ale potíže s pravou rukou Keitha Emersona a produkce, která si úplně nesedla se zvukem ELP znepříjemňovaly práci. Album In The Hot Seat se dočkalo světla světa v roce 1994, ale skutečnou pozornost nezaznamenalo. ELP se rozdělili, aby se věnovali zdravotním a osobním záležitostem. Avšak v roce 1996 se vrátili na koncertní pódia a po následující tři roky je na turné doprovázely takové hudební veličiny jako Deep Purple, Dream Theatre, Kansas nebo Jethro Tull. V zimě 1998, během příprav nového slibného konceptního alba, Greg Lake opustil ELP, čímž rozevřel Palmerovi náruč pro nový reunion, který byl nasnadě. 

 

Kola se začala opět točit a vzrušení kolem návratu skupiny Asia sílilo. Jednání pokračovala a skupina začala zkoušet v únoru 1999 s kytaristou Davem Kilminsterem, aby zjistila, že magie spojení se nevytratila. Načež na červen ohlásila světové turné. Asia doufala v nové album a Geoff Downes a John Wetton již začali psát nové písně. Palmer k tomu uvedl: „Máme nazkoušený a nahraný nějaký nový materiál, který zahrajeme na nadcházejícím turné. Řekl bych, že v roce 2000 by Asia mohla vydat nové album.“

 

Bohužel, tím to skončilo. Téměř tak rychle, jak celý projekt započal, rozsypal se s Downesovým odchodem. Plán, ve který tolik lidí veřilo, musel počkat na svůj čas. Nicméně, tato událost svedla Wettona a Palmera ke krátkému hudebnímu spojení, kdy spolu s kytaristou Davem Kilminsterem a klávesistou Johnem Youngem vytvořili skupinu Qango. Repertoár se skládal vedle nového materiálu z klasických skladeb ELP, Asia a King Crimson. Qango odehráli několik sérií dobře přijímaných koncertů. „Byl to nádherný pocit být zpět na pódiu s tímto materiálem a novou skupinou,“ uvedl Palmer. Jedné památné noci se také ke skupině připojil i sám Keith Emerson. Avšak tento projekt měl krátkého trvání. John Wetton opustil Palmera, který byl nucen opět vyhlížet do budoucnosti.

 

V roce 2001 Palmer vydal svou očekávanou dvoudílnou antologii Do Ya Wanna Play, Carl. Kolekce zachycuje jeho nejlepší nahrávky se skupinami ELP, Asia, Atomic Rooster a je doplněna o několik unikátních a dříve nevydaných nahrávek všech profesionálních skupin, v nichž dříve působil, a to včetně skladeb nahraných společně s Mikem Oldfieldem a včetně živé nahrávky s Plamerovým idolem z dětství, jazzovou bubenickou ikonou Buddym Richem a jeho orchestrem. Palmer tak splnil přání mnoha skalních fanoušků, kteří se po tomto počinu ptali již od sedmdesátých let.

 

Protože Palmer nenašel v okolí nikoho vhodného, sestavil plán termínů, které zahrnovaly semináře na bicí a mistrovské hodiny a opět se pokusil sestavit svou vlastní skupinu a s basistou Simonem Pitzpatrickem a výjimečným kytaristou Paulem Bielatowiczem vytvořil trio „Palmer“. Myšlenka progresivního tria, zvláště když se repertoár skládal především ze skladeb ELP, mohla vypadat jako ulpívaní v minulosti, ale záhy překvapila čerstvým pojetím. Skladby Toccata, Hoedown či Fanfare For The Common Man, založené čistě na kytarovém zvuku a hrané s oslnivou energií a bravurně zvládnutou náročností, nikdy dříve takto nezněly. Publikum, stejně jako profesionální kritika přijali jejich virtutozitu i jadrnost. Malcolm Dome z časopisu Classic Rock Magazine v roce 2003 napsal: „Uznávaný Palmer, který je stále ještě velkým bubeníkem, vede svou aktuální skupinu působivým přepisem hudby ELP,“ a dodal, „Jsou tu energie a přesah, které náleží dnešku. Hudba se možná obrací k minulosti, ale výkony hudebníků jsou bez diskuze odsud a z nynějška.“ Tim Jones z časopisu Record Collector glosuje: „Pokud se vám líbí hudebnická virtuozita, toto vám bude sedět.“ A skupina s touto psychickou oporou začala vyjíždět na turné.  

 

The Carl Palmer Band v roce 2006 odehráli úspěšné americké turné a pokračovali s koncerty po celém světě. Skupina vydala koncertní DVD a tři uznaná živá CD: Working Live Vol 1., Vol 2, a Vol. 3.

V roce 2010 Palmer také ELP odehráli jediné vystoupení v rámci londýnského High Voltage Festivalu, kde jejich set shlédlo 30.000 návštěvníků.