Nahrávky, jež vznikly mezi lety 1973 a 1975, a nyní byly doplněny o deset bonusových písní, symbolizují společnou cestu J. Schelingera a F. R. Čecha od legračních popěvků k vážnému rocku. Na své si tak přijdou fandové výchozích jednoduchých dupaček s až dadaistickými texty, ale i působivých balad, hardrocku a podivuhodných cover verzí kapel jako Black Sabbath, Status Quo či Beatles.
Podívejte se na teaser:
„Těsně předtím, než Jirka přišel do kapely, jsem měl se svým bubble-gumem velký úspěch. Šlágr stíhal šlágr. Právě v té době jsem začal poslouchat britský hardrockový kapely Deep Purple a Black Sabbath... Byl jsem z nich úplně hotovej a rozhodl jsem se, že musím postavit skupinu, která bude hrát stejně dobře a hlavně tvrdě jako Párplové a Sabati. Problém spočíval v tom, že Viki Sodoma, který u mě zpíval, byl sice v podstatě bigbíťák, hvězda Matadors, ale pro hardrockovou muziku se nehodil," vzpomíná František Ringo Čech ve své knize Jiří Schelinger: Život a... (Orba, 1994) na období, kdy došlo k zásadnímu přelomu v jeho hudebním směřování.
Ten ve své podstatě odstartoval odchod Viktora Sodomy, respektive Čechovo setkání s Jiřím Schelingerem, tehdejším zpěvákem kapely Faraon. Toto přechodné období pokrývá album Báječní muži, vydané jen pod hlavičkou Skupina F. R. Čecha, jehož tucet nahrávek (rovná polovina z nich byla převzatých) vzniklo nespojitě od března 1973 do prosince 1974 a u mikrofonu při vzniku tří z nich stál ještě Viktor Sodoma.
Jednolitěji, i když ne vyloženě rockověji, už působí dobou svého vzniku mladší album Nemám hlas jako zvon, jehož dvanáct písní bylo nahráno v září roku 1974. I tak je zde ale stále patrná - jak i sám Čech přiznává - "určitá nesourodost". Nic to ale nemění na tom, že obě alba i díky své pestrosti detailně rozkrývají změnu v uměleckém směřování dua Schelinger-Čech, včetně postupně narůstajícího autorského podílu prvního jmenovaného. Navíc zde najdeme také několik vydařených skladeb kytaristy Odlřicha Říhy a mezi bonusy rovněž hitovky z pera Jaroslava Uhlíře a Karla Svobody. To vše doplněné o obsáhlý booklet s dobovými i novými ohlasy a ikonickými fotografiemi Otto Dlaboly.
Zapomínat ale nemůžeme ani na to, že v paměti tuzemských rockových fanoušků mají obě alba nezpochybnitelné místo také díky prvním dvěma cover verzím Black Sabbath (Báječní muži / Into the Void a Metro, dobrý den / A National Acrobat), které kdy v Československu pronikly do gramofonových drážek. "Byla to jen otázka taktiky a švejkování. Režim příliš nerespektoval autorská práva a povinnosti vůči západním zemím, tím pádem to nikoho nic nestálo, a my jsme si vybírali z těch kapel, které jsme nejvíc milovali. Jakmile byl schválenej text, tak se už nikdo moc nezajímal, jestli jsou to původně Black Sabbath, Deep Purple nebo kdokoli jiný. Nebylo to tedy zas tak složitý, jak se může dnes zdát...," vzpomíná František Ringo Čech.
