Jaroslav Olin Nejezchleba a Malý bobr
NARODÍME SE JEN JEDNOU…
Pocta Petru Skoumalovi
Petr Skoumal (7. března 1938 – 28. září 2014), vynikající klavírista, skladatel a autor nespočetného množství scénické a filmové hudby, písniček pro děti i dospělé by se 7. března 2020 dožil dvaaosmdesáti let. Své poslední koncerty hrál většinou v triu s Jaroslavem Olinem Nejezchlebou a Norbi Kovácsem, kteří nechyběli ani na koncertu k jeho nedožitým 80. narozeninám v domovském Divadle v Dlouhé.
V minulém roce vznikl záměr připomínat Skoumalovy písničky na koncertech, Olin Nejezchleba a Norbi Kovács spolu s řadou hudebníků z Mišíkových Etc… i odjinud připravili zájezdový pořad Pocta Petru Skoumalovi, který byl přijat s mimořádným ohlasem. Repertoár tohoto pořadu byl natočen i na album, které vyjde v březnu. Skupina pro desku přijala „skoumalovský“ název Malý bobr a na natáčení přizvala i vzácné hosty: zpěváka Marka Ebena a saxofonistu Jakuba Doležala.
Na desce najdeme celkem 16 písní, vzpomínkový text napsal Jiří Černý, autorem obalu s využitím fotografií Norbiho Kovácse je Marcel Brna.
Album NARODÍME SE JEN JEDNOU… bude představeno na koncertě v Paláci Akropolis v pondělí 9. března 2020 od 19.30, kde někdejší spoluhráči Petra Skoumala představí výběr těch nejlepších „skoumalovek“ pro dospělé i dětské posluchače.
Sestava kapely: Jaroslav Olin Nejezchleba, Pavel Skála, Norbi Kovács, Milan Potoček, Vladimír Pavlíček, Pavel Novák a Jiří Zelenka.
OBSAH ALBA:
1. Kdybych byl boháčem
2. Kdo přijde po mně
3. Nepomáhejte roztáčet mlýny
4. Chmúry
5. Angličané
6. Neopouštěj nás
7. Lev
8. Na velbloudu
9. Starej pán
10. Odjezd
11. Trychtýře
12. Doteky
13. Vrabčáci
14. Svátky zapomnění
15. Autobus
16. Narodíme se…
Malý bobr
Jaroslav Olin Nejezchleba – zpěv, violoncello
Pavel Skála – akustická kytara, elektrická kytara, slide kytara, buzuki, tenorové ukulele, zpěv
Norbi Kovács – zpěv, elektrická kytara, akustická kytara
Vladimír Pavlíček – housle, akordeon, shehnai
Milan Potoček – klarinet, piano, piano Rhodes, varhany Hammond
Pavel Novák – basová kytara
Jiří Zelenka – bicí, tamburína, zpěv, sbor
Hosté
Marek Eben – zpěv
Jakub Doležal – tenorsaxofon
Ben Konstantinidis – zpěv
Aranžmá Malý bobr
Nahráno v říjnu 2019 ve studiu Petrovice a různě v Praze (Norbikov, 100PROmotion)
Hudební produkce Pavel Skála
Mix Tomáš Jakl, Pavel Skála a Jiří Zelenka
Mastering Dogwalker
Fotografie Norbi Kovács
Obal Marcel Brna
CD bude v prodeji od 9. března 2020
ZE VZPOMÍNKY JIŘÍHO ČERNÉHO
Petr Skoumal byl asi hned po Jaroslavu Ježkovi – tedy i před Jiřím Šlitrem – nejobdařenějším skladatelem české populární hudby. Neměl problém vymyslet nové melodie, které nic nepřipomínaly, a přitom si je kdekdo mohl zpívat s ním. Ať už k nim texty psali jiní nebo on sám, jejich jazyk zvonil hravostí a zvukomalbou. Skoumalova hudba byla jen tak dlouhá, dokud jí měl co dopovědět.
Nejpěkněji ho chválili muzikanti. Třeba houslista Jan Hrubý: „O něm se dá mluvit tejden, a stejně rozumný je neříct o něm nic. Protože to nemá smysl. To je něco, před čím smekám, protože kromě toho, jakej je muzikant, je v něm něco, co třeba ve mně není. Je to obrovská persona, vevnitř má jakousi noblesu a odstup a přitom ne namyšlenost. Je v něm prostě všechno správně posazený.“
A co že s nápadem natočit album Skoumalových melodií teď přichází právě Jára Olin Nejezchleba?
To není v tom, od kdy se znali. Toho večera ještě Skoumal hrál s Janem Vodňanským a Nejezchleba, baskytarista skupiny Marsyas, šel s partou na jejich koncert ve Veselí nad Moravou. Z rodného Bzence to měl jen skok. „Po vystoupení šel Vodňanský na hotel a Petr s námi pařit.“ Panelákový mejdan skončil až ráno. Vlastně se protáhl i do dalšího dne. Majitel bytu totiž zamkl a odnesl klíče. Telefon nebyl. Zárodečné přátelství Petra a Járy bylo zpečetěno slivovicí, vínem, kusem chleba a nějakými houslemi.
V osmnácti rocích, které mnohem později Nejezchleba odjezdil s Mišíkovou skupinou Etc…, byly také dva, kdy tam hrál i Skoumal. Porůznu se pak setkávali i dál, ale to hlavní se mezi nimi odehrálo od roku 2010: Skoumal nabídl Nejezchlebovi a Norbimu Kovácsovi, jestli si s ním nechtějí sem tam zahrát.
Jára to hraní popsal takhle: „S ním to byl neskutečný gejzír pohody, srandy a krásného muzicírování. Nejen na pódiu, ale třeba i v autě, kdy on, na rozdíl od jiných umělců, snesl drsnou legraci na svůj účet. Ovšem rád to také vracel, takže i cesty na koncerty jsme si skvěle užili. Navíc byl i vtipný moderátor. Při jeho povídání mezi písničkami lidé často řvali smíchy.“
Protože jsem Petra Skoumala znal padesát roků a s Járou Nejezchlebou se vídáme přes čtyřicet, zdá se mi, že ti dva si byli tak jako tak souzeni. Muzikantským vzděláním, rozhledem, pečlivostí i slušností.