Ondřej Fencl a HROMOSVOD vydávají bonusovou písničku Ramzová
Pět měsíců po vydání kritiky ceněného alba Na kraji nebe (Galén, 7/2020) pouštějí Ondřej Fencl a Hromosvod do světa bonusovou písničku Ramzová, která se na desku z několika důvodů nevešla. "Nějak nezapadala do celku, plus je trochu aranžérsky divoká a je na mě jako na zpěváka moc nízko," přiznává autor a interpret. "Ale patří k oblíbeným koncertním kouskům, hostující Adam Pospíšil, který u nás nárazově zaskakuje za Hanku Vyšínskou v době jejích mateřských povinností, na první pokus ve studiu vyšvihl mazácké houslové sólo... a hlavně, v té jalové korona-epoše bychom si měli dělat radost a ne myslet na dokonalost."
Ondřej Fencl s Hromosvodem odehráli letos patnáct letních koncertů, jarní i podzimní turné včetně obou hlavních křtů byla zrušena. "Ramzová je předvánoční dárek všem, kteří spolu s námi čekají, až se muzika zase vzbudí. Snad to bude dřív než 1. dubna, kdy jsem písničku napsal," glosuje Fencl. Jeho doprovodní muzikanti v současné době pracují například jako noční hlídači nebo na stavbě. Kapelu lze podpořit skrz platformu www.donio.cz/hromosvod
A jak to bylo s Ramzovou? "Byla Velikonoční neděle roku 2018, sjel jsem na běžkách do Ramzové, kde právě definitivně vypínali vleky, poslední autobus, poslední mapy sněhu, v prázdné restauraci kuchař uvařil poslední jídlo, servírka říkala, že až zaplatíme, sbalí kufry a jsou oba bez práce - začínalo jaro a tam všechno končilo. A než mi ten smažák přinesla, písnička byla na světě... Aby bylo jasno, je to oslava magického místa - tam, kde lišky liškám dobrou noc dávají, je totiž leckdy nejlíp. I když u toho hraje rádiová hmota."
Aktuální CD Na kraji nebe Fencl chápe dílem jako pátou studiovou desku domovské sestavy Hromosvod, zároveň ale album tituluje jako své první sólové. O generaci mladší spoluhráč Luboše Pospíšila, Vladimíra Merty, Honzy Hrubého nebo Oskara Petra hnul kormidlem a s výrazně pozměněnou doprovodnou sestavou se vydal do nových hudebních světů.
"Vykašlali jsme se na ctění nějakého žánru a vše podřídili písničkám," říká devětatřicetiletý zpěvák, klávesista a kytarista. "Nemachrujeme, ale s pomocí externích uší ko-producenta Borise Carloffa posloucháme, co říká text, co říká melodie... a podle toho hrajeme." Lehký odklon od původního folk-rocku pentleného houslemi a příčnou flétnou znamenalo už CD Divoký ticho Žižkova, které v roce 2015 sklidilo nadšené recenzentské ohlasy. "Ty tam jsou noty, do nichž jsem ještě před pár lety Hromosvod psal - teď přinesu hrubý obrys písničky, aranžmá tvoříme kolektivně a v tom je ta krása," libuje si Ondřej.
Současná sestava Hromosvodu hraje více pro písničku, méně na odiv, lze snad říct vyzráleji. Zpěváka, kytaristu a klávesistu Fencla doprovází na převážně elektrické kytary Vojtěch Jindra (m.j. Bran), na housle Hana K. Vyšínská (m.j. Inflagranti), na baskytaru Jaryn Janek (m.j. Kamil Střihavka, Krucipüsk…), bubenický nestor Tomáš Marek (ex-Lucie, Kollerband...) a hostující perkusista Vít Halška (Lucie, Kollerband, Anna K...).
Velkou roli hrají éterické éterické kytary Vojtěcha Jindry, který je spolu s Ondřejem Fenclem a Borisem Carloffem podepsán pod produkcí. Méně je tentokrát dříve charakteristických akustických nástrojů - třeba typické hromosvodí housle spíše dobarvují, ubylo i "španělek". Rytmika Jaryn Janek - Tomáš Marek se sice v devadesátkách potkávala v Krucipüsku nebo Kollerbandu, dnes ovšem klukům táhne na padesát a dokážou citlivě podmalovat i křehkou písničku... a stejně tak místy zabrat jako zamlada.
"Já hraju oproti dřívějšímu všudypřítomnému hoblování akustické kytary tentokrát hlavně na klávesy... a snažím se zpívat tak, abych to sám sobě, klukům, holce ani posluchačům nezkazil. Jak známo, jsem spíš vyprávěč svých dojmů než pěvec," dodává Fencl.
Písničky samotné? Ubylo zlomených srdcí, přibylo optimismu. "Nešťastné lásky odvál čas, všichni máme rodiny, dnes mě baví zpívat třeba o jaru, o prvním sněhu, o holkách taky, ale už z trochu jiného úhlu. Fňukání znělo na minulých albech víc než dost; mám se na světě dobře, dříve tolikrát skloňovaná bolavá duše by prostě dnes nebyla uvěřitelná", glosuje Fencl.
Andělé jsou líní, letní, Na kraji nebe je plná života, byť je teskná, Jaro v plenkách je jako dubnový potůček měnící se po cestě z hor v řeku, Obláje opěvují květnové stepi plné svobody, Málokdo zjistí je zachmuřená podzimní sebereflexe, Přišel čas kardinální listopad a klavírní "skorošanson"... A pak přijde Urpín, kopec nad Banskou Bystricí, s ním zas letní louky plné možností... a úžasná Zuzana Mikulcová. "Narozdíl od většiny jejích kolegyň nemá Zuzka ve svém šmrncovně popovém hlase ani náznak manýry. Její pojetí původně folklorizující písničku pěkně odkýčovalo," komentuje zpěvák svůj vůbec první a hned česko-slovenský duet... Chleba, to je muzikant větroplach na cestách, Tady a teď povzdech stárnoucího mladíka "stýská se mi po minulým století, jak jsme žili věty místo souvětí"... a Vrať se mi? Ještě století dvacáté. "Je z roku 2000, to mi bylo devatenáct. Nechali jsme ji jak byla, jen jsme se snažili tu písničku nezkazit. Tohle je jediná nešťastná láska na albu - abych zas až tak nešokoval přívalem optimismu " směje se protagonista.
Texty jsou plné vnitřních rýmů a nevšedních obratů, snoubí v sobě městskou i přírodní poetiku, ostatně, nedávna Fenclova básnická prvotina Všetečky si vysloužila od literárně-kritické obce kladné ohlasy. Zpěv je v dobrém slova smyslu obyčejný a uvěřitelný, housle virtuózní, kytara cinkavá a rytmika živelná. "Máme dojem, že se nám pod rukama rodí něco krásného a nemalého," řekl nedávno v Českém rozhlase Fencl. " Kéž by se s tímhle CD podařilo to, co se i po těch pětadvaceti letech daří málo - proniknout do širšího povědomí."