Udo čelí podobným dotazům už léta. Musí ho neuvěřitelně štvát, ale nese to statečně. I když čas už dávno obrousil hrany a žádná zlá krev v tom dnes není, některé staré věci člověka zkrátka štvou celý život. Když se Uda ptali na jeho pohled zpět i kupředu, řekl: „Jojo to se stále ozývá. Jaký že je celý příběh Accept … bla bla bla. Hele já tu fakt nechci říkat nic zlého, něco čeho by kdokoli měl litovat. Já mám Wolfa Hoffmanna fakt rád. Je do skvělý kytarista a fajn chlap. Ale je tu jedna věc, která prostě bude vždycky důvodem, proč se s ním pod hlavičkou Accept nedám dohromady a to je fakt, že mi ukradl kapelu. Bylo to někdy v roce 81. Měli jsme podepsat nějaké papíry. Byl jsem mladý, hloupý a na nic se neptal. Podepsal jsem, co jsem měl. Někde mezi těmi všemi smlouvami byl i papír, díky kterému se stal Wolf vlastníkem značky Accept. Já si dodnes ani nemyslím, že by to bylo z jeho hlavy. Věřím, že to vymyslela jeho žena, která tehdy dělala kapele manažerku. A vlastně dnes už je to celé jedno a je to historie. Ale fakticky mi kapelu ukradli. Byl jsem to já, kdo ji dal dohromady už v roce 68.“
Později pak Udo ještě dodal: „ Je to prostě teď zvláštní situace. V Accept je Wolf už vlastně sám. Já když jsem natáčel spolu se Stefanem Kaufmanem a Peterem Baltesem singl Where The Angels Fly, byli jsme víc Accept než kapela Accept. Možná s tímhle projektem ještě něco udělám, ale o název se soudit nehodlám. Je to dávno, já jsem s kapelou U.D.O. celkem úspěšný, kdykoli se můžu přejmenovat na Dirkschneider a hrát muziku starých Accept …“