Vyznamenání mu v prostorách Berchmanianum Radboudovy univerzity předal starosta Nijmegenu Hubert Bruls. Řád nizozemského lva je nejstarším a nejvyšším civilním rytířským řádem v zemi. Založen byl v roce 1815 a uděluje se za mimořádné zásluhy o společnost, mimo jiné v oblasti umění, vědy, sportu a literatury.
Město ocenění zdůvodnilo především Van Halenovou mimořádnou hudební kariérou a jeho vlivem na několik generací muzikantů. Alex podle Nijmegenu vytvořil za bicími vlastní okamžitě rozpoznatelný styl, který byl silný, dynamický a přesný, ale současně měl výrazný swing. Právě jeho hra tvořila společně s kytarou Eddieho Van Halena základ charakteristického zvuku celé kapely.
Alex při převzetí ocenění přiznal, že za celou iniciativou z velké části stála jeho sestřenice. Vyznamenání podle něj podobným profesím dodává určitou důstojnost a váhu. Současně s typickým nadhledem poznamenal, že otázkou je, zda si podobnou poctu člověk skutečně zaslouží – podstatné podle něj je mít něco, čemu se může snažit dostát. Po ceremoniálu se také podepsal do čestné knihy města Nijmegen.
Pro místo slavnostního předání existuje velmi dobrý důvod. Alex i jeho mladší bratr Eddie se narodili v Amsterdamu, rodina se ale krátce poté přestěhovala právě do Nijmegenu. Alex zde žil přibližně od dvou do devíti let. Jejich otec Jan Van Halen byl profesionálním muzikantem a oba synové se hudbě věnovali odmalička. V roce 1962 se rodina přestěhovala do Spojených států a usadila se v kalifornské Pasadeně.
Zajímavé je, že role obou bratrů původně vypadaly úplně jinak. Alex začínal na kytaru, zatímco Eddie hrál na bicí. Alex ale začal během Eddieho nepřítomnosti tajně cvičit na jeho soupravu a postupně se ukázalo, že mu bicí vyhovují víc. Bratři si tak nástroje prohodili – a vzniklo spojení, které později zásadně ovlivnilo podobu amerického hard rocku.
Alex a Eddie na začátku sedmdesátých let založili Mammoth. Po příchodu Davida Lee Rotha a později baskytaristy Michaela Anthonyho se kapela přejmenovala na Van Halen. Stejnojmenný debut z roku 1978 z ní během krátké doby udělal jednu z největších nových rockových kapel v Americe. Následovala alba Van Halen II, Women And Children First, Fair Warning, Diver Down a především multiplatinové 1984 s hity Jump, Panama a Hot For Teacher.
Právě Hot For Teacher patří k nejvýraznějším ukázkám Alexova stylu. Jeho úvod a práce s dvojšlapkou se staly jednou z nejznámějších bubenických pasáží hardrockové historie. Alex ale nebyl pouze technickým bubeníkem. Pro Van Halen byla typická jeho schopnost kombinovat tvrdost s výrazným swingem, který kapelu odlišoval od řady dalších hardrockových skupin osmdesátých let.
Alex a Eddie zároveň zůstali jedinými konstantami během prakticky celé historie Van Halen. Kapelou prošli zpěváci David Lee Roth, Sammy Hagar a krátce Gary Cherone, na baskytaře později Michaela Anthonyho vystřídal Eddieho syn Wolfgang Van Halen. Bratři ale zůstávali společně až do Eddieho smrti v říjnu 2020. Van Halen byli v roce 2007 uvedeni do Rock and Roll Hall of Fame.
Nijmegen na své slavné bývalé obyvatele nezapomněl ani před současným oceněním. V roce 2019 byla část místního Hunnerparku dočasně přejmenována na Van Halenplein a vznikla zde také nástěnná malba připomínající Eddieho Van Halena. Město nyní zdůraznilo, že Alex si k Nijmegenu stále udržuje vztah a Nijmegen naopak považuje spojení s rodinou Van Halenových za součást své historie.
Alex se po smrti svého bratra prakticky stáhl z aktivního hudebního života. V říjnu 2024 vydal autobiografickou knihu Brothers, která je především osobní vzpomínkou na Eddieho, jejich společné dětství a cestu od nizozemské rodiny muzikanta až k jedné z nejúspěšnějších amerických rockových kapel. Rytířský řád nyní jejich příběh symbolicky vrátil tam, kde pro oba bratry začínal – do Nizozemska.