Vedle klasické techniky, občas použil tapping, ale především kovový bottleneck a jeho syrová, i klouzavá blues měla svou vnitřní obsažnost a pořádnou dávku výbušné energie. Velmi zdatně mu sekundoval baskytarista Aj Pappas (doprovázel několik let na koncertech slavného Joe Cockera) a technicky zdatný bubenický úderník Dan Hickey. Repertoár se sládal především z novinek z posledního alba The Fight Is On, ale v decibelové smršti zazněla i legendární čísla jako Hey Joe (podle modelu Jimiho Hendrixe), stejně jako balada Little Wing. Velmi osobitě byla prezentována bluesová skladba I Can´t Quit You Baby, našimi posluchači známa jako Dixonova autorská záležitost v coververzi Led Zeppelin.
Úžasný drive a nekompromisní sound, podepřený sólistickými výkony a skvělou souhrou ilustroval dobře seřízenou hudební jednotku, hrající s maximálním nasazením, jaké nejsme zvyklí vídat v podání
našich domácích hudebníků. Kytarové riffy a rychlé běhy společně s ohýbanými tóny byly jedinečnou vizitkou nedávno padesátiletého robustního hráče. Vedle Johnnyho Wintera, Stevie Ray Vaughana,
Michaela Bloomfielda, Roye Buchanana, Duanna Allmana vyšla další hvězda, která navázala na nejlepší tradice elektrické varianty amerického blues. Viděl jsem koncert tohoto mohutného bluesového obra
poprvé, ale oslnil nejen mě, ale i všechny příznivce Metro Music Baru od prvního tónu a získal jsem skálopevné přesvědčení, že se o elektrickou variantu blues nemusíme do budoucna vůbec obávat.
Popa Chubby ukázal, že umí hrát nejen prsty, ale i duší a to je to, oč tu běží….
PETR GRATIAS