V roce 1962 se stala členkou tria The Waller Creek Boys. O rok později se
dostala do San Franciska, kde zpívala po klubech až do roku 1966, kdy odjela zpět domů. V roce 1969 začala její spolupráce se skupinou KOZMIC BLUES BAND . V roce 1970 začala opět spolupracovat s Big Brother
& The Holding Company. Pravděpodobně počátkem roku 1970 nebo o něco málo dříve začaly její problémy s alkoholem a drogami, které
vyústily v její smrt předávkováním heroinem. Joplin se stala symbolem hnutí hippies a jakýmsi naplněním hesla "Live fast, love hard, die young".
Janis Joplin je také nazývána HENDRIX v sukních. V době kdy zpívala své syrové rockové rythm and blues hity, nebyla
žádná podobná rocková stálice tak výrazného zjevu.
Janis má nesmírně sytý palčivý a naléhavý projev. Také velmi melodicky tvárný. Přesně jako Jimi Hendrix. 
Janis měla být původně sekretářkou, jak si to její rodiče svorně přáli. Dala se však na dráhu rockové hudby, která
ji zcela pohltila. Stačí se jen zaposlouchat do alba PEARL a vše je jasné, jak dovede bluesově zmodulovat svůj tvárný chraplavý a přitom velmi ženský hlas a expresivní projev.
Janis Joplin vyrůstala a zpívala v éře 60. let a amerických hippies. I ona nosila vesty po dědečkovi, dlouhé korále po babičce a sukně s indiánskými motivy. Chtěla se odlišit od konzumní společnosti a distancovat od vietnamského válečného syndromu. Jako hippies vyznávala lásku, květy, elektrické kytary, ale aby se vyrovnala mužům rockerům, musela investovat příliš. A tak svůj chraplavě plačtivý hlas provokovala i konzumem stimulancií a vytáčela novináře, kteří jí nedali nic zadarmo. Ani její velkou popularitu. Navíc nepochopili její křehkou duši zpívající křaplavým hlasem. Vyjádřila to a vyzpívala ve svém songu "Želví blues", kde říká: "jsem jako ta želva, pod velkým krunýřem". Tím krunýřem je její image napovrch, želvou je její skrytá povaha. Jedno bez druhého by však asi nedokázalo být. Právě její divoce rozhozené vlasy splývající až na ramena a velké kulaté brýle školačky, přes které se zpocené pramínky vlasů na podiích rockových klubů tak sugestivně lepily, zapůsobily na její publikum, které si houfně kupovalo její LP desky. Právě křehkost v kombinaci s divokostí byly spojité nádoby, dvě strany téže mince, jejího skutečného hudebního úspěchu. Janis také ve svých písních říká: "Nechci být jen nějakou barbie, věšákem na pěkné šaty, figurínou, chci to být hlavně já". Co tím myslela a myslí? Stejně jako kdysi její obdivovatelé, zejména hippies children, chtěla zůstat věčným upřímným dítětem, které když prší, neschovají se pod make-up nebo deštník a běží se radovat z kapek deště nebo dokonce kaluží.