Slavnostní ceremoniál tradičně spojený s koncertováním zůčastněných, jejich hostů a přátel, proběhne 17.5. v Lucerně už od 18 hodin.


 

Vše odstartuje Slávek Janda a Abraxas. Potom bude v kategorii In Memoriam uveden do  Vladimír Padrůněk. Vzpomínku mu v rámci svého vystoupení věnují jeho spoluhráči, skupina Energit. Dalšími vystupujícími bude skupina The Plastic People Of The Universe, která do BSS vstupuje v kategorii Kapela. A koncertní finále už bude patřit kategorii Osobnost, kdy vystoupí Roman  a spousta jeho hostů. Očekávejte Progres, Futurum, His Angels i Michala Pavlíčka.

Vstupenky pořídíte ZDE.

Svou pozvánku nám poslala i Eva Makovská.

A zde je malé Evino fotoohlédnutí za několika předešlými ročníky:

2007 (4. ročník)
14.06. Střelecký ostrov
in memoriam Petr Novák
kapela Katapult
osobnost  Michal Prokop
2008 (5. ročník)
20.5. Retro Music Hall
kapela Arakain
osobnost Aleš Brichta
in memoriam Miki Volek
2009 (6. ročník)
16.06. Malá sportovní hala Holešovice
kapela Visací Zámek
osobnost Lou Fanánek Hagen
in memoriam Jiří Dědek Šindelář
2010 (7. ročník)
27.05.2010 Velký sál Lucerny
kapela ETC
osobnost Ota Petřina
in memoriam Franta Kotva
2011 (8. ročník)
13.6.2011 Lucerna
kapela Tři sestry
osobnost Honza Haubert
In Memoriam Jan Ivan Wünsch


'osobnost' Roman Dragoun
je klávesák, zpěvák a skladatel hrající v kapelách Progres 2, Futurum, Stromboli, T4, a nebo sólově.

Zpíval také v muzikálech a spolupracuje jako studiový hráč s mnoha dalšími hudebníky. Ač pochází z jihočeského Písku, velká část jeho hudební kariéry je těsně spjata s Brnem. Zde hrál v polovině 70. let 20. století v amatérské rockové skupině Regenerace, kde se setkal s kytaristou Milošem Morávkem. Ten se v roce 1978 stal členem skupiny Progres 2, kam jej o dva roky později následoval i Dragoun, který zde nahradil jednak klávesistu Karla Horkého a svým pěveckým projevem i zpěváka a kytaristu Pavla Váněho. Progres 2 vytvořili tematický projekt Třetí kniha džunglí, se kterým další dva roky koncertovali po celém Československu. Jako dvojalbum vyšla Třetí kniha džunglí v roce 1982, roku 1983 byla vydána i anglicky zpívaná verze The Third Book of Jungle.

Roku 1983 s Morávkem z Progres 2 odešli a společně založili novou prog rockovou skupinu Futurum, kam přizvali ještě druhého kytaristu Emila Kopřivu (Synkopy) a bubeníka Jana Seidla (Dragounova kamaráda z dětství). Futurum s různým obsazením vydalo dvě alba, chystaná třetí deska ale již nevyšla, neboť Roman Dragoun a Jan Seidl Futurum v roce 1988 opustili a přidali se k pražské kapele Stromboli. Zde s Michalem Pavlíčkem vydali album Shutdown, kapela se ale v roce 1990 rozpadla. V první polovině 90. let byl Dragoun členem skupiny Pavitram, ve které dosud příležitostně hostuje.

  Od začátku 90. let působí jako studiový hráč, spolupracoval s nejrůznějšími hudebníky jako jsou například Bára Basiková, Michal Pavlíček, Raven, Marakana, Pavla Kapitánová, Leona Machálková či Lucie Bílá. V roce 1995 vydal své první sólové album Stín mý krve. V letech 1997 a 1998 hrál a zpíval v roli Ježíše v muzikálu Jesus Christ Superstar. Na přelomu století vydal druhé sólové album Slunci blíž (2000) a působil v muzikálu Apokalypsa.

V roce 2002 spoluzaložil rockovou superskupinu T4 (Stanislav Kubeš – Vladimír Guma Kulhánek – Roman Dragoun – Martin Kopřiva), která dosud koncertuje. Roku 2005 byla obnovena kapela Futurum, s níž Roman Dragoun také hraje při příležitostných vystoupeních. Začal hostovat i na koncertech Progres 2, jejichž plnohodnotným členem se opět stal v roce 2007.

V současnosti kromě těchto aktivit Roman Dragoun vystupuje i sólově či se svojí doprovodnou skupinou His Angels, občas hraje i s kapelou svého syna David Dragoun Band.


 'kapela' The Plastic People Of The Universe

Dohromady je dával spolu s dalšími Mejla Hlavsa v roce 1968. Jejich tvorba, ovlivněná v začátcích americkými Velvet Underground, Captainem Beefheartem či Frankem Zappou, se stala během doby jednou z nejoriginálnějších na nejen české rockové scéně. Ostatně i název kapely byl inspirován Zappovou skladbou Plastic People.

Jsou skupinou, která se nedala přimět k ústupkům a kompromisům s dřívějším režimem, což je připravilo o profesionální licenci a přivádělo stále více do konfliktů s úřady. Systematická perzekuce vyvrcholila v roce 1976 uvězněním několika členů. Skupina opozičních intelektuálů v čele s Václavem Havlem tehdy zorganizovala kampaň na jejich podporu a propuštění, která vyvrcholila v lednu 1977 Chartou 77.

A tak se kapela původně nestarající se o politiku ale jen o svoji hudbu, stala důležitou a symbolickou součástí politického dění, stala se symbolem odporu k totalitnímu režimu. Navíc se stala podnětem k semknutí demokratické opozice všech směrů, což nemělo v tehdejších komunistických zemích obdoby. Díky vztahu s Václavem Havlem, kdy natáčení na jeho chalupě na Hrádečku pomohlo na svět dvěma poloprofesionálním ilegálním nahrávkám, PPU získali uznání po celém světě, kam se jejich nahrávky dostávaly různými konspiračními cestami.


'in memoriam' Vladimír Padrůněk

Vláďa Padrůněk by letos slavil šedesátiny. Ale už tu s námi zůstává jen ve své muzice. Přesto mnozí dodnes na tohoto muzikanta vzpomínají. V sedmdesátých letech patřil mezi elitu, ovlivnil řadu hudebníků a výrazným způsobem se zapsal do historie naší rockové hudby.

Absolvoval LŠU na housle. Na baskytaru začal hrát ve 14 letech. Jeho první významnější angažmá bylo působení ve skupině Exit v letech 1969 - 1970. Tam se poprvé setkal s Lubošem Andrštem a Slávkem Jandou. Obrovský vzestup zažil začátkem 70. let. Svou dokonalou hrou se prosadil v jazzrockové skupině Jazz Q Martina Kratochvíla. S Jazz Q natočil v roce 1973 hned dvě alba - 'Pozorovatelna' (tam se ukázal i jako schopný spoluautor skladeb Trifid a Pori 72) a 'Symbiosis'. Další důležitou etapou jeho hudební kariéry byla skupina Energit Luboše Andršta. Když spoluhráči Šedivý a Khunt skončili v emigraci, spojil se v roce 1974 s Vladimírem Mišíkem, se kterým založil skupinu Etc. Ta v roce 1976 vydala své první album. V letech 1975 až 1977 dosáhl Padrůněk svého hráčského vrcholu. Za pozornost stojí také jeho spolupráce na albu Oty Petřiny Super-robot.

Byl jedním z nejlepších a nejtalentovanějších baskytaristů u nás, který koncem sedmdesátých let vážně onemocněl (podezření na roztroušenou sklerózu) a navíc se svou labilitu snažil léčit alkoholem. Jako už vážně nemocný člověk prošel ještě skupinou Abraxas a naposledy hardrockovými Dux. Jeho nahrávky s Duxem jsou zachyceny na desce 'In memoriam Vladimíra Padrůňka' (vyd. 1992). V r. 1988 se stáhl z hudebního světa a 30. srpna 1991 opustil předčasně tento svět.

Přijďte i vy při muzice Abraxas a Energit zavzpomínat na tuto zesnulou muzikantskou osobnost. Vladimír Padrůněk bude v kategorii 'In Memoriam' slavnostně uveden do Beatové síně slávy 17. května v pražské Lucerně.