Liezener Hütte - výlety a túry pro všechny!
Samozřejmě nemá cenu tahat dvou, tříleté děti na chatu, která je zhruba dvě a půl hodiny chůze bez zastávky. Výlet také nelze doporučit ferratovým extrémistům. Na lehkou cestu po ocelovém laně se ale vypravíme. Pohledy jsou grandiozní i z famózního hřebene, kam se dostane třeba pětileté dítě. Naše Barča si v tomto věku poměrně snadno vytvořila výškový rekord, když s kamarádkou Fandou a Petshopáky vylezly na Kleinmölbing (2160 m). Vzhledem k tomu, že Liezener Hütte leží v téměř 1800 metrech, tak jde o převýšení necelých 400 metrů. To je jako když půjdete z Pece na Sněžku a skončíte kus pod Růžohorkami. To se za celý den zvládnout dá. Navíc jdete nad hranicí lesa a obdivujete okolní Alpy. Pokusím se vám teď ale navrhnout program pro prodloužený víkend, třeba vás inspiruje.
Brzy ráno - lehká ferrata schůdná i pro větší děti
Bude to náročný den. Pokud budete chtít, zvládnete i dvě túry. Jestli na obě tahat děti nechám na vás. Vycházet se bude obzvláště s blížícím se podzimem ještě za tmy. Asi nejideálnější je naplánovat vše tak, abyste vyrazili hodinu před východem slunce, protože zhruba za rozednění dorazíte ke klettersteigu Hoch-Tausing (1822 m). Je značený jako B/C, ale nikde to moc za ruce netahá. Pro usnadnění jsou tam dva žebříky. Náročnější je dle mého soudu prudký sestup, který je také čas od času přijištěn a když to klouže, tak to musí být nadělení. Když jste rychlí, tak budete za 4 hodiny zpátky na chatě. Obzvláště pěkné je vylézt na kopec v době podzimních inverzí. Pod vám se celé údolí Enže zahalí do mlhy, takže si připadáte, že jste v opravdové divočině, protože neuvidíte silnice ani třeba Liezen a v podstatě žádnou civilizaci. Když se pak podíváte na druhou stranu, na sever, tak zbystřete. Uvidíte další dnešní cíl. Některý z “Mölbingů”.
Hřebenovka s dětmi
Až přijdete po několikahodinové lopotě zpátky na Liezener Hütte, tak už na vás budou ratolesti čekat, abyste s nimi mohli vystoupit na řadu dalších vrcholů. Nabízejí se minimálně 3 výkonnostní varianty a všechny stojí za to. Pokud máte vyloženě malé děti, tak jim bude stačit dnes už zmiňovaný Malý Mölbing s výškou 2160. Tam můžete chvíli pohledat i jednoduchou kešku, i když v poměrně exponovaném svahu. Jakmile se na Klein Mölbing dostanete, tak už je to coby kamenem dohodil na impozantní a zdánlivě nejvyšší a špičatý Mittermölbing (2318 m). Po levé ruce nezapomeňte sledovat ledovec na Dachsteinu, ale i nejvyšší kopce Totes Gebirge. Jak Priel, tak třeba Spitzmauer, i když ten zrovna z tohoto pohledu nevypá tak mohutně jako z údolí. Přesto je to fantastická podívaná. A když vylezete na Mittermölbing, tak se můžete rozhodnout pro návrat z túry druhou stranou údolí a nebo si ještě dojít na Hochmölbing (2336 m). Je to příjemná procházka po relativně úzkém hřebeni a při večerním vyprávění vás může hřát, že jste zvládli celou trilogii. Cesta zpátky se na Prostředním Mölbingu se rozděluje. Buď vyrazíte stejnou trasou a nebo přes úžasné strže jako je Čertův Mlýn (Teufelsmühle) k salaším cestou s poměrně nicneříkajícím názvem Wanderweg 219. Tam to kamarádi překřtili na Hobitín. Než k němu ale dojdete, dávejte si mimořádný pozor na sestup. Sešup je to grandiozní, procházíte bludištěm vápencových skal a níže prudkými travnatými svahy. Počítejte s tím, že je to celodenní túra s návratem možná už potmě. Asi nejvýpravnější trasa, pro ty nejsilnější děti bude trvat zhruba stejně s tím, že nejprve půjdete údolím až nakonec, kde vylezete na hřeben a to konkrétně kopec Schrocken (2281 m). Pak se budete přes Mölbingy vracet. Naše nejodhodlanější parta, která 14kilometrovou túru absolvovala, si pochvalovala především opuštěnost údolí a krásný pochod po celém hřebeni.
Další den - už jen kratší zážitky.
Ideální je tady být aspoň tři dny, protože pořád je co objevovat. A kupodivu i v horším počasí. Další den přinese zážitky přímo v okolí chaty. Přímo nad Liezener Hütte je skvělý vyhlídkový bod Reidling (1909 m), který se dá propojit se sousedním Wörschacher Reidling (1912 m). Vidět jsou kromě Dachsteinu také i třeba ledovce ve Vysokých Taurách. Pokud si naplánujete cestu z jednoho Reidlingu na druhý, tak pozor. Nevím, jestli být hrdý na to, že jsme to prošli bez aspoň minimálního jištění dětí. Neznačená pěšina často “spadne” do severní stěny Reidlingu a riziko hlubokého pádu je vysoké. Myslím, že si to řada z nás neuvědomovala kvůli mlze, ale ve skutečnosti jsme se pohybovali 300 metrů nad údolím po rozdrolených vápencích. Po úspěšném překonání klesnete na Hochmölbinghütte, kde je v sezoně možnost občerstvit se. Když jsem viděl okolní salaše a relativní ruch, tak jsem byl rád, že nás čeká ještě půlhodinový výstup do mírného kopce na “naší” Liezener Hütte, kde je klid. Po obědě bych ještě doporučil Eiskeller. Tento ledový sklípek je, řekněme, 10 metrů hluboký závrt. I v říjnu tam byl sníh z loňské zimy. Teoreticky je to zhruba půl hodiny od chaty. Pokud ale půjdete podle klasické papírové mapy bez GPS, troufnu si říct, že napoprvé se to nedá trefit. Pak už jen uvaříte večeři a možná začnete pracovat na úklidu. Co je potřeba udělat se dočtete v dokumentu, který si stáhnete ze stránek (.pdf) Tam si jednoduše zaškrtáváte políčka až nezbude žádné. My jsme ještě po zaškolení víkendovou službou horalů z Liezenu vylili kadibudku, což byl zážitek. Do posledního detailu promyšlený postup díky kterému si nesáhnete kam opravdu nechcete.
Předchozí díly:
Šimi doporučuje výlet do Alp 2.
Šimi doporučuje výlet do Alp 3.
Šimi doporučuje výlet do Alp 4.
Šimi doporučuje výlet do Alp 5.
