Silvretta - mekka skialpu a letních túr s dětmi!
Také si každý rok lámete hlavu tím, kam vyrazit s ratolestmi do Alp? Ano, je toho moc. Nepřeberné množství atrakcí, hřišť v nadmořské výšce 2000 metrů, vzdušných lázní s ozdravným čištěním plic apod. V médiích pracuji a trochu tuším, co znamená marketing. Vytáhnout z vás peníze takovým způsobem, abyste měli pocit, že jste je utratili za skvělou zábavu. Věci se ale mají trochu jinak. Stačí střecha nad hlavou, kameny z ledovce, potok, a když je tam i sníh, máte u dětí další bod. Když to shrneme z dospěláckého pohledu, tak tam nakonec budeme mít i ty vzdušné lázně. Jen chybí pozlátka pro lenivější turisty, ale naopak se setkáte s těmi, kteří mají podobný náhled na svět. Přesně podle myšlenky Alpenvereinu - dostat se na vrchol, či chatu vlastními silami. Kdybych mohl vyslovit svůj názor, tak bych zdvořile řekl: Jedině tak budeme mít skutečně dobrý pocit z dlouho plánované dovolené.
Silvretta. Relativně daleká, ale krásná destinace bez Čechů.
Silvretta je svojí polohou pro našince celkem nevhodná. Víc jak 50 třítisícových vrcholů se tyčí až na rakousko-švýcarské hranici. Má to ale své výhody. Čechů je tu přes léto minimum. Zatímco v zimě sem proudí davy našich krajanů na skialpech, protože už před mnoha a mnoha lety objevili Piz Buin a další krásné kopce, tak v létě je to jiná písnička. Na parkovišti a cestách jsme neviděli české auto a ani na chatách jsme kromě němčiny neslyšeli žádný jiný jazyk. Za 8 hodin rozumné jízdy se přitom dostanete do prostředí, kde budete moci spatřit 120 ledovců, Kozorožce a nebo vylézt ferratu.
Výchozí bod našeho přechodu je známý průsmyk Bielerhöhe.
Vyjet autem na Bielerhöhe je velký zážitek. Vede tam jedna z nejkrásnějších rakouských vysokohorských silnic Silvretta Hochalpenstrasse, měří 22 kilometrů a začíná v Partenenu ve výšce 1051 metrů nad mořem. 32 zatáček vás vynese až do průsmyku (2032 m). Řada lidí už slyšela o přehradě, přes kterou se v zimě chodilo na lyžích například na známou chatu německého alpského spolku Wiesbadener Hütte. To už teď není kvůli kolísající hladině možné. Přehradu Silvrettastausee obejdete kolem jak v zimě na lyžích tak v létě, pěšky. Silnici původně stavěli kvůli vodním dílům už před sto lety. Pro veřejnost byla otevřena až v roce 1954, kdy se přišlo na to, že by mohla vydělávat i z turismu. Přijede sem 400 tisíc lidí ročně, kteří platí mýtné. 16.50 Euro za osobní auto s až devíti lidmi. Hráz je na rakouské poměry relativně nízká - jen 80m (o něco méně než Orlická přehrada), dlouhá je skoro půl kilometru. Pro nás je zajímavé, že od roku 2019 je tam Klettersteig. Je to obtížnost B, takže jsem si původně myslel, že vylezou všechny děti. Jak ale víme, tak to není jen o obtížnosti, ale také o vzdálenosti chytů a stupů, což se ukázalo jako zádrhel. Pokud dítě umí lézt tzv. na tření, tak to zvládne i s menší postavou, jinak bych klettersteig doporučoval těm větším. Dva z trojice adeptů se nakonec pár metrů nad zemí rozhodli, že radši slezou zpět a dodnes si myslím, že to bylo správné rozhodnutí. Nejstarší a nejvyšší Josefína to nicméně zvládla perfektně. Při lezení narazíte například na dvě lavičky, které jsou přišroubované ve výšce zhruba 50 metrů nad zemí. Nechybí můstky přes přepady přehrady a také třeba pendl. Karabinu od zavěšeného lana zacvaknete do sedáku a běžíte zhruba 10 metrů do boku po přehradě. Opět skoro 50 metrů nad zemí. A na závěr je připraven bonbonek - výpusť přehrady. Je to obyčejný pákový kohoutek, kterým prý celou přehradu na druhé straně vypustíte. No, nevím. radši jsme to nezkoušeli :-)
Koruna přehrady prošla před deseti lety velkou rekonstrukcí, kdy se například na straně vody instalovala těsnící folie. Tehdy vše stálo 30 milionů euro, tedy víc jak třičtvrtě miliardy korun. Na konci hráze je tunel, který byl vybudován kvůli lavinám a zimnímu přístupu na skialpech na Wiesbadener a “naší” Klostertaler Hütte. Protíná nejnebezpečnější a nejstrmější svahy masivu kolem kopců jménem Lobspitzen. O letních prázdninách se můžete po hladině svézt motorovou lodí Silvretta, což je nejvýš položená lodní linka v Evropě. Její stavbu si objednali v nizozemském Amsterdamu v roce 1962 a už o rok později ji nahoru vyváželi kamionem. Od té doby se svezlo víc jak 700 tisíc turistů. Motor v licenci Fordu vyrobil americký Hercules, má 6 válců 71 kW (96 koní) na hladině moře, což ovšem v této výšce, tedy 2000 metrů, znamená pouze 56 kW (76 koní). A poslední zajímavost k Silvrettastausee. Vytéká z ní potok s podivným jménem Ill. Napíšu to raději tiskacími písmeny ILL. Ten se mění v 75 kilometrů dlouhou řeku, která je s 65 m³/s největším přítokem alpské části Rýna. Jméno Ill je keltské a vychází ze slova ilara, tedy něco jako „ve spěchu“. První zmínka je z roku 1377 jako Yll.
Cesta opuštěným Klostertalem na chatu je zážitek
Když se vydáte od přehrady do pravého ze dvou údolí, tak si můžete být jisti, že zmizí davy lidí. V Klostertalském údolí totiž pro ně není nic zajímavého. Jen naše chata Klostertaler Hütte, která je samoobslužná, takže se tam nevaří, nepodává pití a jak sám název napovídá dokonce tam budete sami, bez obsluhy. Příště se vám budu snažit připodobnit, jak to měl tento etalon ekologického provozu alpských chat těžké. Teď ještě ke Klostertalu, kde hned od počátku uvidíte v dálce několik špiček, štítů. Pokud budete chtít, tak se na jednu z nich se také s dětmi podíváte. Je to Sontagspitze (2882 m). Netuším, jestli vám ji mohu doporučit k tematickému nedělnímu výstupu. My jsme si ho dali a viděli jsme jen mlíko. Ale vy určitě bude mít štěstí víc. Zkuste to!
Předchozí díly:
Šimi doporučuje výlet do Alp 2.
Šimi doporučuje výlet do Alp 3.
Šimi doporučuje výlet do Alp 4.
Šimi doporučuje výlet do Alp 5.
Šimi doporučuje výlet do Alp 6.
